Co bys poradil?
o tom, jak být sám sobě nejlepším rádce a přítelem
Byla jsem v jedné z oněch důležitých chvil, jakých nemívá člověk mnoho v životě. A které, jak cítí, mohou rozhodovat dost možná o celém zbytku jeho života.
Jako bych byla na křižovatce a váhala -
Jet doprava? Doleva?
Pokud člověk zabočí jedním směrem, nebude už možné vrátit se a jet na druhou stranu. Uvědomovala jsem si to s nepříjemnou jistotou. Cesta bude jednosměrná.
"Čiň jak čiň, vždycky litovati budeš," říkal můj dědeček.
Jenže já nevěděla nejen co je lepší ale ani jak bych mohla litovat méně."Hele," řekla jsem dědečkovi," já vím, že ať se rozhodnu, jak se rozhodnu, budu na sebe namíchnutá, jak jsem mohla být taková idiotka a rozhodnout se, jak jsem se rozhodla.
"A…?" Dědeček zaléval záhon. Odložil konev a soucitně na mne pohlédl. Věděl o tom, jaké rozhodnutí je přede mnou.
Pověděla jsem mu to, podrobně mu to pověděla a on mi nechtěl poradit, ne a ne."Já ti mohu říct," odmítl dát radu, " co bych na tvém místě dělal já, se svými zkušenostmi, jenže to bych možná pak litoval podobně, jako budeš ty se svými zkušenostmi.
"Bylo to moudré -Ale pro mne… jak se mi zdálo, k ničemu. Kéž by mi chtěl poradit, mohla bych mu pak vyčítat, že mi neporadil dobře. Jenže co takhle?
"Tak ty necháš ubožáčka vnučku aby se v tom zmatku sama topila, sama plácala?"
"Nechám."
"Kytky a kedlubny zaléváš a mne necháš, abych tady byla bez pomoci, hm?"
"NENECHÁM BEZ POMOCI."
"Tak pomáhej, pomáhej, dobrý kmete."
Dědeček měl zkušeností, mohl by je rozdávat kdekomu…, toužila jsem moc a moc po radě."
Představ si, že tě žádá o radu kamarádka."
"Která?"
"Tvoje nejlepší kamarádka."
Zamyslela jsem se -Která je nejlepší? Jednu, která se mi zdála být super, jsem si představila, že je vedle nás. "Hotovo."
"A teď si představ, že je v té situaci, v takové velikánské bezradnosti, jakou máš."
Bylo to podivuhodné - Hned jsem věděla, co bych jí poradila a co by měla…, stoprocentně udělat. Dědeček chápal -Díval se na mne spokojeně. Pozvedl opět konev a napájel žíznivé obyvatele zahrady. "Tak už víš?" Přikývla jsem.
"Jasně."
"Víš," dědeček pozorně zaléval," člověk neví, jak pomoci sobě, aby on neměl žízeň. Ale u jiných, zvlášť u těch, které má rád, mu to je jasné a diví se, jak je možné, že to jim není jasné." "Mohlo mě trknout dřív, že ta odpověď není tak neřešitelná, jak vypadá," říkám. "Hlavně, že tě trkla… Doufám, že ses rozhodla takhle," řekl dědeček a pověděl mi, jak předpokládá, že jsem oné neviditelné kamarádce mohla nejlépe poradit.
"Jasně."
"Já tohle řešení používám po léta," pokračoval dědeček. "Zjistil jsem, že to, co se člověku v jeho životě zdá složité, nezdá se mu složité, pokud se to týká někoho jiného…, naopak, cizí starosti chápe jako jednoduché…, a diví se, jak to, že se někomu zdají složité. Je to, jako bys ležela na zahradě a dívala se na stébla, co máš před očima a nevnímala zbytek zahrady, který je kolem tebe… Nevnímala souvislosti. Ale když máš uvažovat ne o sobě ale o někom jiném, je to podobné, jako kdybys vstala a najednou si uvědomila, že zahrada nejsou jen ta stébla, která jsi viděla, když jsi ležela a dívala se na ně. Náhle můžeš pozorovat zahradu kolem sebe -A pochopíš, že tam jsou i stromy a plot a cestičky. A je ti hned samozřejmé kudy vyjít, protože už tě neomezuje to, co tě omezuje, když nemyslíš na jiné ale kdyby ses babrala jen ve svých potížích a potížičkách. Ve svých rozhodováníčkách…"
Už je to pěkných pár let, co jsem s dědečkem hovořila. Ale jeho rada -Jeho rada nezestárla. Kolikrát bych byla bezradná, kdybych měla radit jen sobě..., nemohla bych se rozhodnout. Ale ta neviditelná kamarádka -Ta mi dává báječný odstup…Už nevidím jen pár stébel. Pozoruji okolní zahradu. Chápu -Říká se, že člověk bývá svým největším nepřítelem. Je to možné. Znám tolik lidí, kterým by nikdo nedokázal tolik ublížit jako si ublížili… a ubližují…, sami. Co kdyby si představili někoho, koho mají rádi -Někoho, kdo by byl v podobné nejistotě, na podobné křižovatce, na jaké jsou oni sami. Co by mu poradili? Jak snadné bývá poradit druhým. Jak těžké sobě…
Ale s neviditelným přítelem se lze poradit -
Lze mu poradit.
Znamenitě…
A poradit tím i sám sobě...