Jak uvařit den

Jak uvařit den?

Uvařit?

Copak jde den, hodiny, minuty vařit?

Do nedávné doby by mi něco takového připadalo jako překlep, jako nemožné, ale...

Onehdy jsem byla v knihkupectví.

A žasla, kolik měli kuchařských knih... a nejen na regálech, kolik jich měli vystavených ve výloze.

Je to zřejmě nejlepší knižní nabídka.

Tak mi to řekl knihkupec a prohlašoval, že lidé mohou mít všelijaké zájmy, ale jedí všichni...

Nic proti vaření -

Já jsem sice psycholožka a tedy bych měla mít větší porozumění pro duševní potíže než pro potíže s… s vařením a pečením molekul -

Jenže mne vaření baví a dokonce to, co uvařím, chutná těm, kterým vaří.

Často se při své práci přesvědčuji, že tohle bývá velká obtíž.

A kvůli ní za mnou moji pacienti chodívají.

Je mnoho kuchařů, kteří vaří to, co chutná jim a zlobí se na ty, kterým vaří, že jim to nechutná…

"Jak to, že jim to nechutná?" divívají se. "Nám to přece chutná a náramně."

xxx

xx

x

Koupila jsem si kuchařskou knihu a doma v ní kutala, co bych objevila nejlahodnějšího, co bych mohla objevit pro manžela a pro moje mlsné strávníčky.

Když jsem se probírala návody na pochoutky, napadlo mne, že tolik lidí tráví čas nad tímhle, nad čím nyní já a přitom to, co chystají za dnešní potravu pro svoje duše, bývá tak nestravitelné, jako by na plotnu dávali v hrnci kamínky a doufali, že, až se do nich pustí, pošmáknou si.

NEPOŠMÁKNOU..

Mohu to říct hlasitě, protože jsem, jak mi řekl jeden z mých klientů "léčitelka duší" a protože mám po léta zkušenosti s tím, jak lidé "jedí kamínky" místo dobrot.

Záleží na tom, podle jaké kuchařky se pro duši vaří.

Koho člověk nechá, aby mu připravoval jeho snídaně a obědy a večeře.

Kdo si nechá čerta, aby mu vařil pro duši, tomu je špatně.

Čert kuchařem?

Někomu to možná bude znít nevhodně pohádkově -

Jenže kolik lidí ke mně chodí do ordinace, kteří mi připadají, jako by požádali čerty, aby jim vařili pro duši a diví se, jak to s jejich vysněným hodováním dopadá.

Když se ohlédnu -

Kolik najdu ve svém životě takových nechutných duševních jídel, která jsem musela spořádat, která mi způsobila tolik potíží při mém "psychickém zažívání".

Proč?

Protože jsem dopustila, aby mi je uvařil někdo, komu jsem důvěřovala…

Omylem.

Omylem? OMYLEM.

Nejvíc nám mohou ublížit ti, které nejvíc milujeme.

Ale nebylo by dobré, kdybych si jen stěžovala na potměšilé kuchaře a na jejich zlomyslné jídelníčky. Protože za oním výběrem, schvalováním jídel a jídelníčků, jsem byla já.

Psycholožka by se sice mohla obhajovat lépe než nepsychologové, jenže také ví, že by to bylo k ničemu.

Klamat ostatní může přinést dočasné výhody, klamat sebe nepřinese ani ty…

xxx

xx

x

"Hele, co si uvaříme zítra?" řekla jsem manželovi. "Co uvaříš?"

Vešel do pokoje právě, když jsem po večeři pila čaj na dobrou noc. A probírala se kuchařskou knihou, nejnovější ze své sbírky kuchařek.

Pohlédl na mne -

Udiveně.

"Víš, že moje kuchařská genialita končí u kávy."

Je to pravda.

I když kávu umí připravovat na několik způsobů a všechny jsou znamenité.

"Když tak koumám nad těmi recepty," mávla jsem knížkou, "napadá mne, že jsi vlastně moc dobrý kuchař a rozhodně ne jen kávový kuchař."

"Co bys chtěla?"

Rozesmáli jsme se, protože nedávno jsem psala článek do novin o tom, aby si lidé dávali pozor na ty, kdo je chválí, protože od nich pravděpodobně něco budou chtít.

"Nic TEĎ nechci," řekla jsem a to teď jsem zdůraznila, "jen mne napadá, že každý člověk je kuchařem, který buď jiné znechucuje tím, co jim říká a dělá anebo je tím potěší."

"Připravuješ svůj blog?"

"Ne."

Ale v tu chvíli mne napadlo, že by právě tohle mohlo být znamenité pro to, abych napsala něco, co všichni sice vědí jenže…

JENŽE.

Lidé říkají "kdybych to byl býval věděl, dělal bych něco jiného".

Jenže kdyby se zamysleli, zjistili by, že to, co si myslí, že nevěděli, vlastně věděli, jen si úmyslně ono poznání zakrývali aby se jím nemuseli řídit.

Lidé?

Já…, i já.

Přistihávám se, že jako tolik mých přátel i mých klientů mívá ve zvyku říkat "oni" a neříkat pravdivé "já".

"To je fajn nápad," řekl manžel zamyšleně, "možná bys mohla napsat kuchařku pro duši, nebo aspoň posbírat nějaké recepty a ty recepty…"

"Dát hladovým a žíznivým duším…," zalichotila jsem si tím pyšným žertem.

"A dát je teda i mně," kývl manžel.

"A nejprve je dát sama sobě," rozvažovala jsem.

A uvědomovala si, že naše děti by potřebovaly, jako každé děti, také návod na svoje životní jídelníčky.

Co je výchova?

Návod na vaření -

Návod na to, jak by měl vypadat životní jídelníček -

Aby si člověk mohl pochutnávat na svých letech, dnech, hodinách a aby nemusel odjíždět kvůli svému jídlu, hupky šupky, na záchrannou stanici.

"Každý jsme kuchařem."

Tohle mne napadlo, že by byl hezký název pro můj článek.

Nebo -

"Kuchařka pro duši"?

Ale hned jsem ucítila varování, tenhle název sice nevypadá špatně, ale je velice domýšlivý, protože kdo jsem já, abych mohla dávat rady takhle všeobecně jako když se v kuchařce píše jak dělat knedlíky nebo jak připravit nejlepší dýňovou polévku.

Každá duše potřebuje něco jiného, na čem by si pochutnala…

Vzpomněla jsem si, jak jednou naše dítě prosilo, abych uvařila hezký den.

Recept na hezký den bych neuměla napsat ale hezký den jsem tehdy připravila.

Záleží na tom, koho si člověk vybere za rádce.

Jak by vypadal zítřejší den, kdybych pozvala "andělského kuchaře"?

Jen jsem na to pomyslela, napadalo mne, co by mi asi takový kuchař připravil pro zítřek.

Mně -

A těm, které mám ráda.

Každý den je jako jídelníček -

Někdo si z něj vybere opravdu znamenité lahůdky a někdo si svým chováním a svými řečmi objedná -

Jak je to ošklivé slovo, jaké přinesly ze školky moje děti?

Blivajz.

To je to slovo, které se dá použít nejen pro to, nejen pro ty molekuly, jaké člověk vaří, peče, smaží -

A jakými živí jak sám sebe, tak i svoje blízké.

Báječný nápad, ne?

Tedy myslela jsem že je to báječný nápad pro nějaký článek na můj blog.

Tolik lidí už napsalo kuchařku -

Jenže ony kuchařky vyprávívají o tom, co uvařit z molekul hmoty…

Kolikrát jsem už jedla znamenité jídlo ale bylo mi, jako bych si dávala do pusy křemínky, protože ten nebo ti, se kterými jsem jedla, mi -

Nechutnali.

Nechutnal mi čas, jaký mi přidali k onomu znamenitému jídlu jako přílohu.

To, s kým člověk jí, bývá důležitější než to, co s ním jí.

Ono jíst suchý chleba s tím, koho milujeme, může být fantasticky lahodné, mnohem lahodnější než kdyby člověk dostal kaviár od někoho, kdo je jedovatý…

Tahle nová kuchařka -

Zadívala jsem se na ni. Je to pořádně tlustá kniha a kdo bude podle ní vařit, bude také pořádně tlustý…

Je v ní tolik kapitol.

Ale jedna důležitá kapitola chybí.

Kapitola o tom, jak vařit, aby si pochutnala nejen pusa, aby si pochutnala duše.

Měla by tam být i zmínka o tom, že každý může jídlo ochutit -

Ochutit svou přítomností.

Někdo i to nejlepší jídlo může svou přítomností přepepřit…

Někdo přesladit.

Kolik znám chodících přísad, jaké bych nechtěla mít u svého stolu.

Kolik "chodících koření".

Ale i já jsem…, i já jsem přece "koření".

Jaké?

Možná si o sobě myslím, kdo ví jak nejsem dobré koření.

Ale jsem?

xxx

xx

x

Pokud by se člověk upřímně zamyslel na tím, jakým je on kořením pro svoje blízké, kdo ví, jakou chuť by rozeznal -

A zauvažoval by, jak by ji mohl proměnit…

Někdy stačí přidat trochu koření -

A z jídla, které mělo chuť nic moc je hned jídlo, které má chuť MOC.

xxx

xx

x

Kolik je dobrot v supermarketu -

Když chodím kolem dlouhých pultů přeplněných zbožím, mohu si vybírat podobně jako bych si vybírala z "duchovního supermarketu", co odnesu domů a z čeho budu vařit.

V supermarketu u našeho domu je ten výběr jasný.

Ale kolem nás jsou i mnohem důležitější supermarkety.

Co všechno lze z nich vybrat -

Kolik báječných jídel je možné zvolit z toho, co člověku nabízí tenhle den.

Dnešní duševní supermarket…

Co všechno nabízí dnešní kuchyně, aby se v ní připravilo.

Co vyberu?

Ne, tu knihu o tom, co se má vařit pro duši nenapíšu, protože je tolik chutí, kolik je duší.

Doporučovat zajíčkovi řízek -

To by bylo nejen hloupé ale bylo by to i trápení králíčka.

Nabízet tygrovi ředkvičky?

"No to si snad ze mě děláte legraci, paní?" řekl by, kdyby uměl mluvit.

Ale i tak jsem přišla na to, co bych mohla poradit.

Poradit sobě, jak si vařit pro duši -

Pro svou duši.

Jak třeba uvařit zítřek…

xxx

xx

x

Vařit čas -

Vařit svoje dny, hodiny, minuty…

Někdy stačí jedna nedobře uvařená minuta a dokáže pokazit nejen onu minutu ale pokazit celá léta.

Někdy stačí jedna dobře uvařená hodina -

A napraví to, co se po dlouhou dobu zdálo nestravitelné.

Přišla jsem na to, jak na svou duševní kuchyni vyzrát.

Jednou moudrou otázkou.

"Jak by mi vařil anděl?"

Jak by mi připravil ten čas, o kterém rozvažuji?

Někdy mi připadá, že anděl čeká na to, abych se nad tímhle zamyslela a i když si myslím, jak je na mou otázku složitá odpověď, podá mi ji hned, jak se nad ní zamyslím.

Čeká na mne -

Čeká, až ho nechám, aby mi podal řešení.

Potíž bývá v tom, že kdekdo se nezamýšlí nad tím, co by byla andělská kuchyně a nechá si do vaření času mluvit kdekoho a často i -

Čerty.

Ti jsou také vždy připraveni, aby člověku vběhli do kuchyně a začali vařit.

Nebo aspoň aby přihodili nějakou přísadu a z toho, co mohlo být znamenité, udělali nechutnost.

Někdy stačí přihodit nepříjemné slovo -

A jídlo, které mohlo být znamenité, je rázem…, neznamenité.

Řekla jsem to korektně?

A někdy stačí nechat vstoupit do životní kuchyně andělského kuchaře -

Kuchyně se rozsvítí.

Proč dávat nějaké krkolomné návody?

Každý se může zamyslet nad tím, co připraví na zítřek jeho anděl strážný, pokud se mu nechá možnost "vařit" -

Jaké koření chybí?

Jakým kořením mohu být já?

xxx

xx

x

Andělský jídelníček -

Co všechno na něm může být, jaké úžasné pokrmy, když se vaří podle rad, jaké může mít každý, pokud je neodmítne, pokud si nechá podat andělské rady…

xxx

xx

x

"Tak zítra -

Tak co zítra?...

Poraď, anděli, co mám uvařit, aby mi zítřek chutnal?"

xxx

xx

x

"Co bych měla uvařit..., jak uvařit zítřejší minuty, hodiny…, aby chutnaly mně -

I těm, se kterými žiju..., těm, kteří mne mají rádi?"