V prosinci 2022 byla vydána ve spolupráci s Institutem Eduarda a Martina Petišky maličká knížečka do dlaně - totiž KOČKOVĚTY - pro potěšení všech milovníků koček a také bezprizorních koček! Celkem 100+1 kočičích aforismů sepsal spisovatel Martin Petiška do mini knížečky a věnoval celý náklad spolkům, organizacím a útulkům pečující opuštěné kočky na území ČR. Ilustrace byly poskytnuty z archivu Eduarda Petišky. Zde uvádíme všechny citáty. Pokud byste je chtěli mít ve fyzické podobě doma, stačí se poohlédnout v nejbližším kočičím útulku nebo nás kontaktovat na tel. čísle +420 724 300 997.

Kočkověty

(neboli Kočičí věty)

(100 úvah o kočkách)

Když se kočka ráno probudí, nedumá o tom, co má dnes zařídit..., nemyslí na starosti... Rozhlíží se, z čeho by se mohla dnes radovat…Není to výborný ranní program?

Dát domov kočce znamená dát dar svému vlastnímu domovu…

Jakmile je v bytě kočka, je byt zařízený. Domov není zařízený, dokud není zařízený kočkou…

Filosof: Co takhle zavést "mňau" jako slogan pro ty, kteří chtějí, aby jim někdo pohladil duši?... Kolik je kolem nás lidí, kteří by nám dnes řekli "mňau"?

Kdo dává domov kočce, zná vzácné umění mít domov. Kdo dává domov kočce, ten umí rozsvěcet domov i lidem…

Test soucitu: Kolik procent soucitu má člověk s kočkami, tolik procent soucitu mívá s lidmi.

Majitelé koček vědí, že jsou majetkem svých koček. Kdo si myslel, že má kočku, brzy zjistí, že kočka má jeho…

Kočka zvládla nejrafinovanější způsob, jak se zbavit otroctví: stává se otrokářem.

Kočky jsou natolik chytré, aby pochopily, jak se chovat ke svým vlastníkům, aby své vlastníky vlastnily ony...

Přítomnost kočky pokoj příjemně vyhřívá, jako by v něm sálal duchovní krb…

Kdo se naučí od kočky příst, naučí se upříst si pohodu.

Kočka ví, že ke štěstí je třeba mít svůj polštářek ve vesmíru…, a toho, kdo nám ho načechrá…

Filosof: Kdo by se nestyděl, kdyby zjistil, že jeho kočka mluví? Kdo by se nestyděl při myšlence, že o něm poví vše, co o něm ví…? Jak vzácný a čestný je ten, který by se nemusel stydět před svou kočkou…

Lidé se diví, že kočky jedí myši, kočky se diví, že lidem myši nechutnají… Kde není fantasie, chybí poznání…

Filosof : Kolik "myší" ulovilo "kočku", která si myslela, že ona ulovila je… Kdo můžeš, rozuměj… Kdo jsi kočka, dávej si pozor na to, co lovíš. Lovíme i když o tom nevíme… Jsme loveni i když si myslíme, že lovíme… A naše myši, které nás loví, mají tolik nenápadných jmen…

Kočkomilové a kočkomilky vědí, že kočky nepotřebují dar řeči…, umí se dorozumívat slovy lahodného ticha… Hebkého, kočičího ticha...

Výchova koček je podobná výchově dětí: nejlépe vychováváme, když jim dáváme najevo, jak je máme rádi.
Ti, kdo milují kočky, milují demokracii.

Jaká kočka, takové myši… Pokud si v americkém městečku zvolili, zřejmě kvůli reklamě, šerifem kocoura, projevili smysl pro realismus. Je lepší, když je šerifem kocour než aby jím byla myš. Jestliže by se stala šerifem myš, měli by to těžké kocouři, kočky, koťata... i lidé… A nejtěžší by to měly sýpky obilí.

Kočky nejsou rasistické: nezáleží jim na tom, která je bílá, černá, žlutá. Proč se dohadovat kvůli barvě kožichu? Kočky znají i nejvyšší popření rasismu: mourovatost...

Když se na člověka dívá kočka, jako by na něj pohlédlo svědomí… Není tohle důvod, proč někteří lidé nesnáší kočky?
Někdo má kočkám za zlé, že ubližují myším… Jenže co kdyby se zamyslel, jak "loví" on?...

Vodit na vodítku kočku by bylo jako vodit na vodítku filozofa… Vodit na vodítku kočku by bylo jako vodit na vodítku svobodu...
Pokud zve kočka myš k obědu, chytrá myš pochopí, co k obědu bude. I od myší se mohou lidé učit.

Říká se, že když přejde cestu černá kočka, přinese smůlu… Je to pověra, která vypadá jako by ji vymyslel chytrý obchodník se psy. Pro laskavého člověka je kočka, kterou potká, paprskem pohody, který mu zasvítil na cestu…

Kočky řeší své nelibosti pokojně: vítězí znechuceným pohledem. Kolika zraněním by se předešlo, kdyby se ve sporech nepoužívaly pěsti a nože ale znechucené pohledy…? Kolik vězení by se mohlo přestavět na domovy pro opuštěné děti a opuštěné kočky…?

Pozor na kronikáře… Pokud je kronikářem kocour, píše o myších jinak, než když píše kroniku o boji myší s kočkami, myš. Pravda koček je lež myší…

Kočka člověku naplňuje touhu mít někoho, kdo ho potřebuje. Kdo ho potřebuje kvůli tomu, že je. Ne kvůli tomu, že od něj něco chce.

Filosof: Války mezi národy bývají kvůli tomu, kvůli čemu kočky škrábou: pokud se někdo dotkne jejich pýchy nebo jim bere jejich misku…

Přítulní lidé bývají mnohem nebezpečnější než přítulné kočičky.

Kočky mají své zásady, jaké by se od nich mohli lidé učit… Pokud by byly kočky policisty, žádný myší korupčník by se nedostal do sýpky. Bohužel nelze prosadit přijímání koček do státní služby... Je tolik spolků, které se starají o kočičí blaho. Není čas na založení KOČIČÍ STRANY, která by hájila zájmy lidí?

Kočky jsou nejen přítelkyně čarodějů, samy umí čarovat. Stačí hebké zamňoukání a z černobilého životního filmu se stává zábavný barevný film…

Kočka je jako člověk: využije pootevřených dveří do spíže. A řádí v ní, i když ví, že se blíží trest... Osudy koček prosvítají do osudů lidí. Když se nahlédne do učebnice dějepisu, nečte se zpráva o staletích, ve kterých se "kocouři" vkrádají do spíží a nesou si následky?

O kolik myší by některé kočky nalovily víc, kdyby jim v tom nezabránil přílišný blahobyt… Hubená kočka nejlépe loví myši...
Kéž by se lidé chovali k lidem, jako se chovají ke svým kočkám. Kolik rozvodů by ubylo, kdyby lidé věnovali tolik zájmu lidem, jako věnují kočkám...

Citlivý člověk spatří v bezradném bloudícím kotěti svou vlastní touhu po nebloudění…

Koťata jsou básníky: umí bojovat proti samotě poesií… Kotě není samo ani uprostřed louky. Kdyby osamělo, našlo by si stéblo trávy, oživilo je dotykem tlapky, našlo v něm přítele…

Filosof: Ne každý, kdo na tebe volá čičiči tě chce pohladit... Kdo to pochopí včas, ušetří si mnoho smutných zkušeností.
Podle způsobu, jakým vydává člověk povel své kočce nebo svému psovi, se dá poznat, jak blízko má k totalitě nebo jak blízko k demokracii...

Kočka dobře ví, že to, co je nejdůležitější, se dá vyslovit mlčením…

Když vejde do pokoje kočka, vešel do pokoje nadhled… I velmi hlučný vztek se zastydí a s rozpačitou plachostí odchází…
Moderní lidé by se mohli od koček učit hrdosti, jaká se v moderní době vytrácí… Kde chybí hrdost, chybí věrnost. Kde chybí věrnost, chybí charakter...

Kočky znají vzácné umění: ze zaměstnání udělat zábavu. Když loví myši, pracují zábavou. Lidé, kteří si dělají ze zábavy práci, se mohou učit od koček proměnit práci do zábavy. Stačí trochu fantasie a z práce je zábava…

Kočka nám nedává při našem příchodu radost bouřlivým způsobem, jakým ji vyjadřují psi: předpokládá, že jsme natolik inteligentní, abychom si její lásku domysleli.

Kočky nejsou analfabeti, mají gramotnost srdce. Kdo nemá gramotnost srdce, je negramotný.

Filosof: Jsi sám? Proč si nezrušit samotu… Kočky jsou skvělé "rušičky osamění"…

Kočky se obejdou bez lahůdek ale ne bez pohlazení. Kočky, podobně jako lidé, potřebují, spíš než přísun chutných molekul, příliv vědomí, že jsou milovány. Jaké je to štěstí: vědět že je ve vesmíru někdo, kdo nás má rád...

Jsou kočky vypočítavé? Ne… Jen se chovají tak, aby se nepřepočítaly.

Nejvíce označují kočky za bezcharakterní ti, kdo nemají charakter. Lidé mají zvyk vyčítat ostatním vlastní chyby, znají je nejlépe, vadí jim nejvíce…

Filosof: Viděli jste někdy kočku, když sleduje psa, který se šťastně a vděčně znovu a znovu rozbíhá za větvičkou? Který aportuje...? Kočka to nechápe: je přece možné, aby člověk běhal k ní. A nosil jí pamlsky... Aby on obveseloval ji. Kočka je shovívavá a proto mlčí. Výraz kočičí tváře ale vyslovuje slovo: idiot.

Filosof: Pověz mi, proč tě škrábla kočka a já ti povím, co bys měl dělat, aby tě neškrábli lidé.

Hodně lidí dobře ví, co vadí jejich kočkám... Ale nezamyslí se nad tím, co jejich blízkým vadí na nich.

Dítě, které tráví čas s kočkou, se učí vztahu. Dítě, které tráví čas s počítačem, se vztahům odnaučuje…

Děti, které vyrůstají a dospívají ve společnosti koček, vyrůstají v poznávání toho, co přestává být v moderní době obvyklé: v poznávání odpovědnosti. Odpovědnosti za toho, koho milujeme…

Kočky jsou vychovatelkami… Ve vztahu ke kočce se dítě učí umění jednat s lidmi. Učí se, co dělat, aby nebylo poškrábané…
Filosof: Řekni mi, jaký máš vztah ke koťatům a já ti povím, co od tebe mohou čekat tvé děti.

Moudří psychiatři by mohli některým pacientům, zvlášť svíraným tísní, předepisovat místo psychofarmak "1 kotě do náruče"...
Myš by neměla zapomínat, že kočka sní o něčem jiném než ona.

Filosof: Kočky nás neobdivují ale dávají nám příležitost, abychom je obdivovali. Moudří majitelé koček vědí, že je větší radost mít co obdivovat než být obdivován…

Kočka je elegantním gentlemanem mezi domácími živočichy... Jiní živočichové bývají příliš autentičtí, aby dosáhli na její půvab.

 Prase i slepice mohou být v rámci svého druhu dokonalí… Jistě... Ale kdo nazve prase gentlemanem?... Slepici gentlemankou?…

Kočka, která čeká u myší díry, je učitelkou trpělivosti… Kdo se učí trpělivosti, učí se vítězství…

Filosof: Také máte pocit, že si o vás vaše kočka myslí něco, co vám nechce říct? Kvůli tomu, aby nepřestala být korektní?

Ten, na koho doléhají starosti, si může představit, co by mu nejspíš poradil zkušený kocour: "Mňau…, mávni nad tím tlapkou. Než řekneš mňau, všechno pomine…"

Filosof: Když mne škrábne kočka, přemýšlím o tom, koho jsem, třeba nevědomky, škrábl já…

Kočka se diví služebním psům: Proč někomu sloužit, když je možné nechat ostatní, aby sloužili jí?

Filosof: Proto jsem pozval kočku do svého domu, aby mne učila promeditovávat se ke klidu duše. Nejlepší meditační pomůcka je kočka. Nejlepší společník pro kontemplaci je kdo...? Kočka. Kočky jsou skvělí společníci na cestě od infarktů…

Kolik lidí by našlo cestu k lepší verzi svého "já", pokud by se zamysleli nad tím, co by jim vytkla jejich kočka...

Ateista : Jak vznikl první kocour? První kočka? Nenamlouvejte mi, že byl nutný nejprve plán kocourů, plán koček. Prostě první kocour se utvořil sám. Poskládal si molekuly těla a molekuly chlupů... Co je na tom k nepochopení? Proč by bylo třeba náboženství? Stačí kočičí molekuly. První kočka si poskládala tlapky a ocas..., srovnala si tuky, bílkoviny a sacharidy a tuhle směs naučila mňoukat… Myslím, že tohle je jasné i idiotovi, ne?

Pes si o svém majiteli myslí: "můj pán". Kočka si o svém pánu myslí: "můj hostitel". Pes je vděčný, že má u pána domov. Kočka ví, že její hostitel má být vděčný, že má vzácného hosta.

Rodiče, kteří učí dítě soucitu s kočkou, učí je soucitu se sebou, s takovými, jakými budou, až zeslábnou…

Pes obdarovává láskou, kočka obdarovává nabídkou své lásky…

Pes bývá tak věrný, že si pro samou věrnost nevšímá, jestli si ten, komu je věrný, jeho věrnost zaslouží… Na rozdíl od kočky, která, než se rozhodne být věrná, dobře rozváží, komu věrná bude.

Kočka se na nás nedívá pubertálně zamilovaným pohledem jako mnozí psi… Její pohled říká: když chceš, abych tě měla ráda, chovej se tak, aby sis mou lásku zasloužil…

Filosof: Pes je vděčný za lásku a tím ji k sobě vábí. Vděčnost vábí dary. Kočka soudí, že by jí lidé měli být vděční za lásku, jakou jim projevuje… A tím k sobě vábí lásku.

To, že se říká "věrný jako pes" a ne "věrný jako kočka" nemá původ ve zklamání z kočičí nevěry. Ale v tom, že ti, které opustila kočka, vědí o důvodu, proč to udělala a nediví se jí… Je věrnost, kterou si ti, kdo ji chtějí mít, musí zasloužit...

Filosof: Řekni mi, co ti vadí na kočkách a řeknu ti, co vadí tvým blízkým na tobě. Lidem obvykle vadí na jiných lidech to, co jiným lidem vadívá na nich…

Považovat kočku za falešnou bývá důkazem vlastní falešnosti… Podle sebe soudím tebe.

Laskavost, s jakou lidé jednají s kočkami, je zprávou o laskavosti, jakou od nich mohou lidé očekávat...

Filosof: Kočka je považována za falešnou..., ale kdepak, není falešná, jen miluje moudrým způsobem lásky. Tím nejúrodnějším: ostražitou láskou.

Lekce kočičí psychologie: Celé umění dobrých vztahů se vejde do jediného poznatku: když chce mít někdo hezké vztahy, nesmí své blízké hladit proti srsti…

Kočka vydrží dlouho trpělivě sedět u kočičí díry… Je líná?... Někdo by řekl: je líná…. Ale kdepak… Trpělivost je jednou z podob pilnosti…

Filosof: Je čas rozkošných koťátek, je čas vzteklých zapšklých koček… Nezapomínejme se radovat co nejvíc z koťátek, než se stanou nevrlými kočkami a kocoury…

Knihy o kočkách jsou bestsellery... Knihy o psech vyčkávají v knihkupectvích… Proč?

Důvodem je zřejmě, že milovník psů se prochází se psem, venčí ho. Milovník koček se uvelebí v křesle, s předoucí kočkou na klíně. A otevírá knížku… Přítomnost kočky pomáhá vnímat vzdálené obzory. Kočka je sladká přísada ke snění… Kočka patří k vybavení knihovny spokojeného knihomola…

Je třeba vychovávat srdce a srdce se vychovávají láskou. Dítě, které se stará, aby neměla hlad kočka, se bude starat, až dospěje, aby nehladověla těla a duše jeho blízkých...

Kolik dětí by raději bylo koťaty... A mělo by raději za svou matku kočku, která by své koťátko neopustila... Co všechno se mohou lidé učit od koček… Třeba: neopouštět své děti… Svá koťátka...

Pokud by kočce někdo tvrdil, že má právo na své tělo a může se tedy rozhodnout nenechat narodit svá koťata..., nepoklepala by si nechápavě tlapkou na čelo?

Ze vztahu majitele kočky k jeho kočce se dají odečítat i jeho vztahy ke zbytku vesmíru…

Filosof: Na málo lidí vzpomínáme s takovým steskem jako na kočky, které se vzdálily… Někdo není s námi i když je vedle nás. Někdo je vedle nás i když není s námi…

Kočky jsou úsměvem přírody…

Koťátka jsou pozdravem rajské něhy…

Za láskou ke kočkám prosvítá láska k lidem… Kdo má soucit s kočkami, nese si v erbu i soucit k lidem…

Kdo nedokáže zradit kočku, nezradí člověka...

Smutek nad kočičí bolestí není nic, co by bylo směšné… V slzách se zrcadlí srdce plačících... Ti, kteří nepláčí, bývají těmi, kvůli kterým pláčou jiní.

Kdo zachránil jediné kotě, zachránil jednu jiskru života, jednu plachou, něžnou jiskru života, svítící ve vesmíru…

Nevzali si Adam a Eva při vyhnání z ráje kočku, aby je těšila, když na ně dolehne smutek?...

Kočka považuje každé místo, kde se jí líbí za svůj majetek... Její výraz říká: Patří nám jen to, co je v našem srdci…

Kočky vědí, proč se rády toulají nočními krajinami… Pokud se člověk dívá ke hvězdám, je i cesta blátem snesitelná.

Ten, kdo má kočku, je si dobře vědom, že bydlí u své kočky… Kočkomilové pochopili: jsou hosty v domově své kočky. Jejich kočka očekává, že se budou podle toho chovat.

Kočka chápe "své lidi" jako hosty. Vyžaduje, aby se k ní chovali, jako hosté k hostiteli.

Ti, kteří mají "svou kočku", vědí, že to platí i naopak: jejich kočka má svého člověka…

Kočky jsou k lidem shovívavé, vědí, že nikdo není dokonalý… Tedy kromě nich.

Filosof: Chceš vědět, jestli se dobře chováš ke svému okolí? Poznáš to podle toho, jak se chováš ke své kočce… Vztah ke tvé kočce je zpráva o tvém vztahu ke světu…

Kočka nesije ani nežne…

A přece si nedělá starosti o zítřek.

Kočka je filosof, nabízející moudrou filosofií důvěry:

"Když se nebudu starat o zítřek, zítřek se postará o mě…

Ten, kdo mne poslal včera na svět, ten, kdo má důvod, abych byla na světě dnes, ten se o mě bude starat i zítra…