Koření aneb Farářova kuchyně

"Dobře, že jste tady," přivítal nás kněz.

Odpoledne jsme k němu zašli na návštěvu, jak je náš zvyk ve vánočním čase. Je přirozené, že se lidé, kteří se mají rádi, zaradují při setkání… Jenže při tomhle setkání jsme už ve dveřích dostali "dárek".

"Však se taky těšíme." To řekla našemu panu faráři manželka.

A pan farář?

"Však jsem potřeboval ke svačině koření," řekl a usmál se.

Koření?

Manželka se na mne podívala -

Nechápavě.

"Máme, otče," řekla, "vám dojít pro koření?"

Obchůdek na naší vesnici byl sice zavřený.

Jenže doma míváme kořenářství, "kořenkárnu"...

Tak říká naše babička zásobě koření připravené ve zvláštní poličce a doplňované "kořeníčky", jaká pěstuje na zahradě.

Kněz se usmál.

"Ale kdepak, sestřičko, kdepak, bratříčku," řekl hebkým hlasem.

Začal jsem chápat -

"To vy jste to nejlepší koření, jaké jsem právě teď k cukroví slečny Aninky potřeboval," řekl kněz.

Nejlepší koření -

xxx

xx

x

Tolikrát jsem si na jeho slova už vzpomněl, tolikrát jsem si uvědomoval, jak přítomnost některých lidí je opravdu tím, co dodává jídlu novou chuť, co dochucuje.

Někdo přijde na návštěvu a je to přesně ta přísada pro onen čas… a tedy to vzácně dodané kořeníčko.

Obyčejný čas je bez chuti -

A je to jen údaj na hodinkách nebo v jízdním řádu.

Jak nudný může být čas -

Jen ČÍSLICE.

Obyčejná bezbarvá číslice.

Anebo čas sladce promluví kouzelnými barvami -

Promluví jako paleta, sladká paleta.

Hledáme něco, čím bychom proměnili zdánlivě zbytečný čas a jeho uzívané minuty...

Jenže ti, se kterými čas trávíme -

To je ono koření. Koření, jaké obohacuje obyčejný soubor "tik taků" a z tikání dělá pochoutku.

Kněz nás znal od narození.

Mne i manželku před lety pokřtil.

A uměl se na nás dívat jakoby pozoroval naše srdce. Člověka zná ten, kdo zná jeho srdce.

xxx

xx

x

Ten večer u našeho kněze nebyl jen obyčejným vánočním odpolednem. Vzpomínáme na ně dlouho…

Ne proto, že by se něco neobyčejného stalo.

Ne proto, že bychom se něco neobyčejného a dobrodružného dozvěděli.

Ale přítomnost hostitele byla pro nás kořením, jaké chutnalo.

Pro nás byla zase jeho laskavá přítomnost tím, co dokázalo sváteční čas ochutit -

Rozsvítit betlémskou chutí.

xxx

xx

x

Betlémská chuť -

Ano, tak bych nazval ono "koření", o kterém se tehdy v zasněženém barokním domě promluvilo -

Pokud při setkání s někým chybí koření, jaké dodává jídlu "betlémskou chuť", potom takové setkání je jako jídlo, které někdo opomněl dokončit -

Opomněl je dochutit…

Nebývá těžké proměnit jídlo bez chuti do jídla, na jaké se dlouho a hezky vzpomíná.

Někdy stačí dát najevo tomu, s kým trávíme čas, jak nám na něm záleží.

Už když se říká "trávit čas" -

Neříká se tím něco příznačného?

Trávení vánočních pochoutek a "trávení" času se označuje pomocí stejných slov.

Trávení…

Tedy ne "otrávení".

xxx

xx

x

Jsou slova jako cukroví -

Vanilková...

Jsou slova jako ty vánoční pochoutky, jaké babička -

Vyluzuje. Ano, tak to jedna návštěva nazvala: ona nejen peče, ale vyluzuje lahůdky. Jako by nevařila, nepekla, nesmažila ale hrála báječné chutě na hudební nástroj…

Kuchařky bývají hudebnice -

Umí zahrát nádherné "chuťové koncerty"...

Někdy člověk cítí, že tomu, onomu jídlu něco chybí -

Co?

Maličkost.

Nějaké lehké dochucení.

Koření, kořeníčko…

Být kořením - Je to umění…

Umět být "kořeníčkem".

A právě takovým "dochucením" se může stát přítomnost nějakého člověka…

xxx

xx

x

Občas si ona vánoční slova, dávné přivítání, připomínám.

A říkám si:

"Jakým jsem byl asi dnes kořením?

Jak jsem dneska svým blízkým 'ochutil' jejich den?

Pomohl jsem, abych jim udělal z času bez chuti něco, na co se bude moci vzpomínat?

Každý může nabídnout -

Nabídnout sváteční okamžiky.

Někdy stačí místo kořenky věta.

Zdánlivě obyčejná věta.

Jenže z ní vydechne ona příchuť, jaká promění obyčejné chvíle do lahodných…

Není to těžké.

Náš kněz vaří -

Vaří lahodný čas už tím, že se s někým sejde -

A umí čas okořenit…

Tohle umění je překvapivě prosté.

Jak snadno se o tom může člověk přesvědčit.

Jsou lidé, kteří se sešli, rozpačití?

Čas jim nechutná?

Připadá jim, jako by někdo zapomněl "dovařit" onen okamžik, ve kterém jsou? Okamžíček, který se nedá nahradit jiným…, jako by někdo zapomněl na to nenápadně důležité…, na koření?

Dochutit jím?

Není třeba přidat nějakou větu -

Úsměv?

Jak lehce se dá z bezvýrazného plynutí "destilovaných vteřin" -

Jak lehce se z něj dá udělat nezapomenutelný čas.

Proč čas, jaký s někým člověk tráví -

Přepepřit?

Proč nesáhnout pro jiné koření? Proč používat… trýznivou pálivou papriku?...

xxx

xx

x

Být kořením -

Kořením času…

Proč ne?

Jenže kolika lidem nedojde, že na nich záleží, jakou bude mít čas chuť -

Jakou chuť bude mít jejich život.

I život těch, se kterými tráví své nenahraditelné vteřiny.

Někdo by rád proměnil chuť svého života… A zapomíná přitom, že on je tím, kdo to může dokázat.

On může být tím -

Pohádkovým kořením.

Někdy stačí úsměv -

A z nepříjemné navztekané chvíle se stane okamžik, na který se bude vzpomínat…

Život je krátký ale o kolik se dá znásobit úsměvy…

Každý může čas ochutit. Jaké koření by potřeboval dnešek? TAHLE HODINA? Každý se může stát takovým... nádherným kořením -

Když chce.

xxx

xx

x

Jak by chutnal dnešní den, jak nádhernou chuť by mohl mít -

Jen kdyby si ten nebo ta uvědomili, že oni jsou těmi, kdo mají schopnost -

Ochutit čas.

Ti, kteří to umí, jsou -

Jak jen to říct? Jsou "šéfkuchaři času".

Nepotřebují k tomu namáhavou školu… studia…

Potřebují přisypat porozumění.

Jak nenápadné bývá "životní koření" -

A jaká kouzla dokáže…

Těm, které má člověk rád, dává kořením najevo, že je má rád…

xxx

xx

x

Jaké jméno má dnešní koření?