Letadlo

04.11.2023

(Nasedni do letadla)

"Podívej se na sebe z letadla."

Můj strejda je psycholog. A dával mi už mnoho rad, když jsem byla v průšvizích a ty rady mi pomáhaly.

Pomáhají…

Ale to, co mi řekl teď, jsem ne a ne pochopit.

Z letadla?

Jak bych se mohla dívat z letadla, když sedíme v kavárně?

A proč bych se na sebe měla dívat z letadla?

Chtěla jsem aby mi poradil, jak bych se měla vydrápat z jámy, do které jsem zahučela.

Ne aby mi dával nějaké rady z aviatiky.

"Jednou jsem četl začátek románu, ocituju ti ho, poslouchej: 'Ohlédl jsem se a spatřil jak vcházím do dveří'," usmál se strejda." A jenom jsem si tuhle první větu románu přečetl, napadlo mě, že tohle budu moct dávat klientům jako znamenitou radu, co by měli dělat.

Chápeš?

Vystopupit "ze sebe".

Podívat se na to, co dělali, jako by byli pozorovateli…, pozorovali svůj vlastní život. Přehráli si, jak před chvílí přišli a co mluvili se svými blízkými. Pochopí, proč lidé na ně zareagovali jak zareagovali.

Ale někdy nestačí podívat se na sebe takhle.

Je třeba ještě jiný pohled, ten, kterému říkám: pohled z letadla.

Představ si: letíš ve výšce a máš nějaké zařízení, superdalekohled, prohlížečku, radar, je jedno, jak ho nazveš...

A s ním se můžeš dívat zeshora na svoje jednání a na jednání svých blízkých...

xxx

Najednou se ti změní měřítka.

Jednak uvidíš souvislosti od obzoru k obzoru -

A jednak pochopíš, jak na celé spoustě věcí, které se ti zdály důležité, nezáleží. Vůbec nezáleží.

Zdály se ti důležité jenom proto, že jsi byla příliš nízko.

Jak trochu vystoupíš do výšky, zjistíš, že to, co se ti zdálo významné, je možná jenom malichernost a to, co jsi přehlížela, vůbec není nedůležité a marné, možná v tom, co jsi přehlížela, je to nejdůležitější, co je.

Andělé," usmál se strejda, "se na nás dívají, myslím, jednak jako by byli vedle nás a jednak se na nás dívají tím pohledem, kterému pracovně říkám: pohled z letadla.

Vidí nás jako by byli vedle nás a zároveň jako by se na nás dívali z ráje.

Někdo se nevidí jasně a nedohlédne na odpověď -

Protože se na sebe nedíval čistým pohledem.

Výška pomáhá, aby se člověk nepozoroval nečistým pohledem.

Neupřímným.

Upřímnost je zvláštní druh čistoty duše… Upřímností se brání duše nečistotám, jaké by se na ní mohly usadit.

Jaký je ten 'nečistý pohled'?

Je to jako dívat se na svět špinavými brýlemi -

Nebo je jiná možnost, úrodná možnost: brýle si vyčistit a dívat se na svět… Vnímat ho zřetelně.

Vždycky jsou odpovědi.

Správné odpovědi…

Jenomže správná odpověď je viditelná jenom pro ty, co se správně dívají.

Otázky si už s sebou nosí odpovědi.

Každá otázka je jako skořápka, kterou stačí rozlousknout a dá se nalézt v ní správná odpověď.

Pokud se přesně pojmenuje otázka, pojmenovala se i odpověď.

Jenže jaká k tomu bývá třeba odvaha: pojmenovat si upřímně otázku.

Někdy se stačí podívat z výšky na to, čemu nerozumíme.

A když se na to takhle díváme, zjistíme, že na tom není nic nesrozumitelného.

A budeme se třeba divit, jak to, že jsme neznali odpověď.

Kdo chce správně vidět svět, měl by se dívat nad něj…

Já bych ti teď mohl radit…, dlouho radit… A bavit se s tebou o tom, co jsi mi řekla.

Jenže ať bych to rozebíral sebedéle, nebude to působit jako když k tomu, co jsi mi řekla, nic nepovím - a ty si sedneš v klidu doma "nasedneš do letadla". A podíváš se na svoje potíže z výšky…

Chápeš?"

xxx

Večer jsem to zkusila.

Vypnula jsem televizi -

A vznesla jsem se ve své představě z pokoje -

"V letadle."

Nabírala jsem výšku -

A pak jsem se na sebe zadívala.

Na tu malou tečku, která žije někde pode mnou.

Má svoje starosti.

Hledá odpověď a nemůže ji najít. A trápí se, protože je zmatená a bezradná…

Usmála jsem se.

Uvědomila jsem si -

To, co pozoruji kolem sebe v hloubce, nyní vidím úplně jinak -

A to, co se mi zdálo jako temné hory jsou jen kulisy.

To, co znepokojovalo, bylo náhle zanedbatelné.

Tam, kde jsem dřív neviděla cestu -

Tam jsem ji nyní spatřila prosvítat…

xxx

Dalo by se říct, že to, co mi strejda poradil, je jednoduché.

Naivní?

Snad je to… příliš prosté.

Ale voda a vzduch taky nejsou složité -

A přitom je POTŘEBUJI.

Když nyní někdy váhám, co bych měla udělat, nasednu do letadla.

Byla to znamenitá rada…

Jako by tomu, kdo se dusí, protože nedýchá, někdo řekl: dýchej.

Vznesu se -

Nadechnu se.

Řekla bych: nadechnu se výšky.

Možná se dostáváme do potíží, protože se na sebe nedíváme z výšky.

"Nasedni do letadla," říkám si.

Nasedám.

A shlédnu na toho bezradného človíčka.

Na sebe...

A už nejsem bezradná.

Tedy: aspoň ne tolik.

Stoupám -

Dívám se na obzory souvislostí.

Stoupám, stoupám -

A vidím prosvítat cesty -

Cesty k odpovědím.

Uleví se mi…

xxx

Tam, kde se mi zdálo, že je bezcestí, spatřím prosvítat cestu.

Bezcestí bývá jen…, jen špatně vnímaná cesta.

Kolika potíží bych se dřív zbavila -

Do kolika potíží bych se dřív nedostala.

Jenom kdybych se dokázala -

"Vznést se v letadle"...