Psaní o psaní

19.11.2023

Poesie je kouzlo, které umí pomocí několika slov stvořit svět…
Poesie dává sílu poznávat život a přesto ho milovat.
Poesie je záchranný člun v oceánu prózy…
Jestliže se vesmír zdá jako trapné nedorozumění, je úkolem poesie, aby vesmír rozsvěcela světlem vycházejícím ze srdce…
Poesie je jednou z mateřštin lásky…
Aby se našel démant, bývá třeba vynést z dolu spoustu hlušiny… Podobné je to s hlušinou slov, kterou je třeba odstranit, aby se nalezl démant…, verš, který se zatřpytí… V próze života čekají naleziště démantů poesie…
Filosof: Řekni mi, kdo tě rád čte a já ti povím, kdo jsi.
Pokud je člověk spisovatel, není sám… Je kolem něj dav postav, které touží, aby je povolal z říše nepojmenovaných. Někdy musí básník jít mezi lidi, aby byl chvíli sám…
Jak snadno si autor vytvoří domov… Stačí napsat: Na konci aleje stál princeznin zámek…
Moderní spisovatelé píší o tom, co čtenáře nezajímá a rozčilují se, že si jejich knihy nekupují…
Gentleman ví, že stačí několik rozkvetlých slov a přinesou více radosti než kytice orchidejí…
Když se splaší slova, pokopou nejen toho, ke komu připádila ale i toho, kdo je vyslovil…
Cynik: Nejúspěšnější autor je ten, který se nejlépe ztotožní s předsudky svých čtenářů...
Člověk nemá úspěch, dokud mu nezatleskají snobové.
Realista: Většina tak zvaných společenských lvů je osly ve lvích kostýmech
Místa, která se v knihách cenzurují, bývají těmi, kvůli kterým je spisovatel napsal.
Cynik : Kdo chce v moderní vydat bestseller, píše jako by kniha měla být hitem v pekelných knihkupectvích…
Nudné čtenáře nudí, co není nudné.
O tom, kdo je analfabet, nerozhoduje jen schopnost číst ale i schopnost vybrat si, co číst.
Velikost některých básníků spočívá v odvaze, s jakou říkají banality…
Realista: Moudrý čte nejen v trestním zákoníku ale i v zákoníku, jaký nabízí poesie: Slzy, které způsobíš, vábí slzy na tvou vlastní tvář…
Kniha může podepřít čtenáře ale také mu může nastavit nohu. Kniha může ukázat cestu ale také může přesvědčovat, že žádná cesta nemá smysl. Kniha může čtenáře políbit… Ale také kousnout…
Cynik: Moderní poesie je tím víc moderní, čím méně je poesií...
Pokud poesie nepodpírá život, není poesií…
Úspěšný spisovatel počítá s tím, že mezi postavami, které píše, žije v jeho knize i další: její čtenář.
Psát umí kdekdo… Ale psát mezi řádky velcí básníci.
Zasadit slova na stránku knihy není tak těžké jako slova po napsání proplít. Každá kniha je jako osázený záhon… Mezi spisovateli jsou i vysazovatelé skvěle placeného plevele.
Literární plevel uživí spisovatele lépe než pěstovat literární orchideje.
Literární krávy milují literární plevel. Literárními liliemi pohrdají...
Když autor svléká své postavy, není nemravný. Nemravný je, když je svléká zbytečně…
Jsou spisovatelé, kteří si myslí, že jsou pravdiví ale jsou jen nestydatí.
Někteří kritici považují dobrý vkus za projev pruderie…
To, že někdo píše kopřivy, ještě neznamená, že píše špatně nebo škodlivě… I z kopřiv se dá udělat léčivý čaj.
Někdo píše kolem sebe zeď... Někdo píše kvůli tomu, aby zeď kolem sebe bořil…
Nutnost rodí bestellery.
Tento svět je rozsvícená průchozí pasáž, zaplněná obchody, ve kterých se nabízí zboží, za jaké se někdy platí charakterem…
Ze tmy se vchází do oné pasáže, do tmy se z ní vychází…
Jen to, co se zachytí do poesie, zůstává…
Idioti si myslí, že ona pasáž je nekonečnem… a chovají se tak, jako by opravdu byla nepomíjející. To, co lidé považují za věčnost, je z pohledu věčnosti vteřina. Z úhlu poesie je mžik…
Poesie je dar, který proměňuje existenci do života…
Je krásnější poesie než ta, jakou si věnují milující svými pohledy?...
I nepřítomnost poesie umí vydechovat poesii…
Má cenu literatura, která neprovokuje…?
Kde jsou ty staré krásné doby, kdy kýče byly krásné a ne ohyzdné…
Pro ropuchu je labuť kýč…
Osel: Myslíte si, že hýkám, ale já jen podávám zprávu o stavu tohoto světa…!
Kolik lidí by se mohlo uzdravit, kdyby užívali vitamín P, vitamín POESIE…
Realista: Pro samou snahu získat, co nemají, ztrácejí lidé, co mají… A zjišťují, že nezískali, co chtěli, jen ztratili, co si neuvědomili, že mají…
Nejkrásnější poklady se nacházejí v srdci…
Kdo má zlaté srdce, měl by si dávat obzvlášť velký pozor na krumpáče zlatokopek… Kolik zlatých srdcí už rozťaly krumpáče zlatokopek…
Kdo si neudělá čas na poesii života, bude bloudit v jeho próze…
Kdo nesvítá, stmívá se…
Poesie pojmenovává, co je večernice a co jitřenka… Už jen tím pojmenováním může poutníkovi zachránit cestu…
Poesie není v memorování básní, je v tom rozeznávat básně v próze života…, rozsvěcet je…
Poesie je svěží vánek…, vane do plachet života, aby neustrnul v mrtvém bezvětří…
Úžasná síla evangelia spočívá i v tom, jak umí spojovat výsostnou poesii s výsostnou epikou…
Síla poesie je v její přesnosti.
I od toho je poesie aby pojmenovávala poklady, jaké by se mohly ztratit, pokud by nedostaly včas jméno… Tolik pokladů se rozplyne, pokud nejsou VČAS pojmenovány…
V umění je mravné to, co je nutné…
Filosof : Slavík nežije, aby zpíval… Zpívá, aby žil.
Krajina poesie je krajinou víry… Krajina víry je krajinou poesie… Křesťanství má rozsvícený hlas, který oslovuje světlem. Oslovuje srdce i rozum…
Není špatné žít ve slonovinové věži…, pokud se z jejího okna vyhlíží k obzorům… Z výšky věže ze slonoviny se dá dohlédnout, kam se nedohlédne ze sklepa.
Realista: Moudrý autor věří jen jednomu kritikovi. Tomu, který se narodil v Betlémě…
To, že někdo nerozezná démant od bláta, není chyba démantů ale toho, kdo neumí démant nabízet…
Umění, tak jako život, umírá na lhostejnost. I lhostejnost je choroba…
Poesie umí měnit poušť do rozkvetlých zahrad… V každé poušti žije neviditelná zahrada, poesie ji dokáže udělat viditelnou…
Mnoho velkých básní se narodilo ze slz… Slzy bývají rosou, která působí, že roste nové, svěží, svítící poznání… Oči, co se omyly slzami, dohlédnou, kam dříve nedohlédly…
Inspirace je dar, který se získává každodenní dřinou…
Poesie vede čtenáře k pochopení vztahů, které se mu dříve jevily nepochopitelné…, umí rozeznat a prozrazovat i to, co se vyslovuje jen mlčením…
Poesie umí naslouchat hudbě minulosti…, proto slyší i hudbu budoucnosti…
Poesie nejprve pojmenovává srdcem... Teprve pak písmeny. Pokud básník pojmenovává nejprve písmeny a až pak srdcem, tvoří prázdná hnízda, ve kterých nežije zpěv…
Osel považuje za slavíka jen toho, kdo hýká.
Filosof : Lidé tvrdí, že nerozumí modernímu umění… Vymlouvají se, že nejsou vzdělaní - jaký je v té výmluvě paradox : jako by se vymlouvali, že neslyší zpěv slavíka, protože nejsou vzdělaní… Pokud se někomu moderní umění nelíbí..., pokud mu nerozumí..., není to proto, že by nebyl vzdělaný. Chápání umění nemá mnoho společného se vzděláním, to může jen posílit imunitu vůči paumění. Shakespearovo publikum nebyli z velké části gramotní lidé a z dnešního pohledu i ti gramotní nebyli příliš gramotní - a přece je postavy na jevišti dokázaly zaujmout…
Byl někdy nějaký autor, který psal o něčem jiném než o sobě? Ať píše autor o čertu nebo o lilii, čert i lilie jsou záminkou, aby se rozpovídal o sobě.
Cynik: To, že někdo nemá rád moderní umění, neznamená, že nemá rád umění. Umění může být buď moderní nebo umění…
Realista: Onehdy jsem byl na moderní výstavě s názvem STO PODOB ŽENY. Vyběhl jsem ze sálu, abych se z hrůzy nestal ženofobem. A napadlo mne, co by si asi pomyslel o našich ženách obyvatel Marsu, který by na své turistické cestě vesmírem doputoval do oné moderní galerie. Nepovažoval by to, čemu se říká pozemská žena za děsivá monstra? Neodletěl by okamžitě z naší planety, aby unikl z dosahu femininních příšer? Je zajímavé hledisko, jaké by se dalo používat na moderní umění: co by si o nás pomyslel obyvatel vesmíru, který by o nás neměl jiné informace než jaké by získal z moderního umění? Není toto důvod, proč ještě žádný vesmířan se k nám neodvážil? Pokud umění podává zprávu o stavu společnosti, jakou zprávu mohou moderní lidé vyčíst z moderního umění o moderní době...?
Filosof: Moderní umělci vytvářejí to, o co lidé nemají zájem a stěžují si hlasitě, že si to od nich nekupují… Není to podobné, jako kdyby pekař prodával bochníky chleba ze dřeva a stěžoval si, že lidé jeho chléb nejedí? Požadovat státní podporu na vytváření dřevěných bochníků chleba není dobrý způsob jak se postarat o uměleckou stravu pro národ…
Přijímat umění je způsob jak vydržet život až do smrti a mít z něj radost…
Z toho, jaký má kdo vztah k umění, se dá přečíst jeho vztah k lásce…
Z toho, jaký má kdo vztah k umění, se dá přečíst jeho vztah k lásce…
Z toho, jaký má člověk vztah k umění, se dá číst jeho vztah k životu. Jeho i jeho blízkých...
Filosof: Jak velký umělec je ten, který si umí včas říct: DOST. Něco se mi povedlo ale nebudu to opakovat... Byli skladatelé, kteří celý život psali stokrát stejnou symfonii, byli malíři, kteří malovali stokrát stejnou podobu… Kdo neobjevuje, netvoří…
Každý den by měl být vytvářen jako obraz, který se objeví v Boží galerii… Zasloužil by si dnešek, aby jej do ní andělé umístili...? Proč ano? Proč ne?
Múzy jsou žárlivé… Opouští toho, kdo jim není věrný...
Filosof: Jsou jen dvě možnosti, jak v umění, tak i v životě: tvořit nebo bořit… I bořením se ale dá tvořit… A tvorbou bořit.
Snobové bývají sice oporami trhu s uměním ale na druhou stranu bývají zbabělí : ze strachu, aby nebyli považováni za snoby, jsou ochotni považovat za umění genia i díla gorily - jak se nedávno stalo, když žertéř nechal gorilou pokrýt plátna barvami a čarami… Za antiky se dívali na Parthenon lidé, kteří byli negramotní a chápali jeho krásu podobně jako dnešní vyučující architektury. Pokud tak zvané moderní umění někoho dnes neoslovuje, nemusí to být chyba oslovovaného ale může to být špatný tón oslovení oslovujícího.
Na špatných knihách se dá učit, jak nepsat… Dokonce někdy lépe než se dá učit z dobrých knih jak psát…
Některé knihy jsou tak nudné, že jim k úspěchu nepomůže ani kdyby je zakázali.
Kniha, která se čtenáři líbí, je jeho pravdivým portrétem…
Spisovatel si maluje slovy v každé své knize svůj autoportrét.
Dějiny literatury jsou velký hřbitov nesmrtelných… Literární hrobníci si vydělávají tím, že o nich mluví jako o živých…
Cynik : Literární historici se živí literárními mrtvolami.
Autor umírá jen tehdy, když není čten.
Mrtvý autor se znovu rodí s každým čtenářem, který otevře jeho knihu…
Pokud chce autor, aby mu tleskali oslové, musí hýkat.
Ať píše spisovatel o čemkoliv, píše sebe.
Postavy knihy jsou pro jejího spisovatele jen převleky..., jen kostýmy, jaké si používá, aby mohl o sobě ještě víc vyprávět.
Spisovatelova kniha je dotazník, jaký o sobě vyplnil.
Autor píše o sobě i tehdy, když to, co píše, je nečitelné... I tehdy to, co o sobě oznamuje, je přesně vyplněný dotazník.
Nejtěžší v literatuře je prostota.
Lyrika je kořením epiky… Velcí romanopisci ji umí skvěle používat pro dochucení díla…
Pokud by slavík neuměl své řemeslo, nezazpíval by, jen by klapal zobáčkem…
Múzy jsou jediní na tomto světě, kdo je neúplatný… I Amor se dá uplatit. Ony nikdy.
Kdo tvoří pro zítřek, neměl by očekávat dnešní potlesk.
Slavíci rozumí slavíkům.
Jen velmi pošetiý slavík by se zlobil kvůli tomu, že se jeho písně nelíbí oslům.
Filosof: Pokud se tvé písně líbí oslům, není to znamení, že bys měl zpívat jinak?
Velcí umělci dobře vědí, že k velkým dílům vede vděčnost… K velkým dílům je třeba se proděkovat. Vděčnost otevírá dveře k darům, nevděčnost je uzamyká...
Každý, komu se nesplnil jeho sen, má možnost splnit si ho v četbě o tom, komu se to podařilo.
Smělost v umění začíná pokorou.
Filosof: Je to nepříjemné zjištění ale je to tak: nepochopený umělec nemusí znamenat geniální umělec… Ake neříkejte to nepochopeným, ať mají útěchu…
Genialita nese zlaté plody jen těm umělcům, kteří mají dost síly, aby ji unesli. Prvním předpokladem, jaký genius potřebuje pro život, je velmi prostý: nezemřít.
Idioti mají obvyklou zábavu: štvanici na genia. I podle toho, na koho svolávají idioti štvanici, se dá poznávat, kdo je genius.
To, že je nějaké dílo démant, se pozná podle toho, že se mu bláto posmívá.
Umělec, který má co říct, často raději mlčí, kvůli obavám z umlčení fackami. Facky bývají častý honorář za ta nejpotřebnější a nejnutnější díla.
Kdejaký umělec umí svým dílem volat "fuj" ale málokterý umí dílem volat "sláva"...
Paní Shakespearová: Ty pořád Hamlet, Hamlet a nádobí bude mýt kdo…?
Čím méně je umělec pokorný, tím menší je trpaslík. Pokora patří obrům.
Osel: Máš talent, slavíku..., vezmu tě do učení, naučím tě hýkat…
Poznávací znamení oslů: snaží se naučit slaviky hýkat.
Jestliže se slavík přespříliš přizpůsobuje oslům, hýká ...
Cynik: Kdo ví, jestli se paní Shakespearová nejprve nepřizpůsobovala snu svého manžela o Julii… Po svatbě se neproměnila v Othella. A nekončila v podobě čarodějnice z Macbetha. Literární historici hledávají inspiraci tvůrce po všech čertech ale zdroj inspirace bývá v spisovatelově rodině…
Genius je ten, kdo se nepřizpůsobí světu a naopak se snaží svět přimět, aby se přizpůsobil jemu. Dělá to do doby, dokud ho svět nezničí…
Filosof: Někdo nevytvoří velké dílo, protože si neklekne, aby na ně dosáhl…
K poznání se stoupá po stupních pokory… Čím víc pokory, tím výše se může vystoupit, tím větší nadhled se dá získat…
Jsou krásné skutečnosti do kterých vede jediná cesta: je možné se do nich jen dosnít...
Dílo je tak velké, kolik naděje se do něj podařilo vdechnout.
Filosof: Jsou umělci, kteří si myslí, že čím víc budou nevkusní, tím víc budou moderní. Mají pravdu.
O prodejním úspěchu knihy rozhoduje tajemný literární agent jménem "Náhoda"…
Těžko věřit čtenářům, kterým spisovatel ukazuje svůj nový rukopis… Když mají autora rádi, budou chválit jeho dílo, pokud ho nemají rádi, najdou v díle pihu, na kterou se soustředí a budou mluvit o ní. Je osvědčený trik, který může pomoci autoru s fantasií, získat zprávu o tom, co napsal: jestliže si představí některého autora z minulosti... pozorně pohlédne na své dílo jeho očima… a uvažuje, co by mu řekl… Je tolik knih, kolik má kniha čtenářů… každý z nich jako by četl jinou knihu. Pokud se zvolí jeden superčtenář z těch autorů, jakých si spisovatel váží, dostane náhled na knihu, který by jinak nedostal… Když má spisovatel dost představivosti... a spisovatelé ji mají ve své výbavě..., nemělo by mu dělat potíž číst své dílo z hlediska tvůrce, kterého si váží… A vyslovit si v myšlenkách jeho názor na svůj opus… (Pokud by to onen pozvaný autor strhal, je vždy možnost přizvat nejen jeho ale svolat concilium znalců…)
Filosof: Kdo příliš mluví o svém umění, obvykle používá řeči o umění jako kulisy, aby zakryl své neumění… Paumění…
Osel: Jediný způsob jak poměřovat velikost mám v penězích, jaké si vyhýkám…
Když spisovatel píše pro osly, hýkají mu oslové chválu. Podle toho, kdo chválí a ne podle toho jak chválí, se pozná kvalita knihy.
Stává se, že vchází do čítanek autoři, kteří mimo ně přestali být čteni. Pro některé spisovatele se stávají čítanky hroby…
Klasik je autor, o kterém všichni vědí, že by se měl číst ale nikdo ho nečte…
Cynik: Nálepka hlásající "nesmrtelnost" se lepí na urny, ve kterých mají domov "nesmrtelná" díla…
U některých knih svědčí jejich úspěch ne pro ně ale proti nim…
Filosof: Řekni mi, s kterou literární postavou by ses chtěl kamarádit a já ti povím, kdo jsi…
Cynik: U některých knih je nejzajímavější četbou jejich záložka.
Je zajímavé, jak u mnoha knih jejich poslední věta, poslední slova je charakterisují…
Bezcharakterní autoři píší bezcharakterní knihy pro bezcharakterní čtenáře. V bezcharakterních dobách mají takové knihy největší úspěch…
To, o čem slavík mlčí, bývá podstatnější než to, o čem zpívá… Zakázané zpěvy jsou nejhlučnější…
Pro mnoho autorů je jejich tvorba způsobem jak unést život. Kolik básníků šermovalo svými verši proti své době a jen díky tomu se jim podařilo zachránit se.
V některých dobách se někteří slavíci stydí za to, že nehýkají… Jaká je k tomu někdy třeba odvaha: nehýkat...
Je zajímavé, kolik je kritiků, kteří na ostatních kritisují vlastní chyby, aniž by si to uvědomili…, zřejmě je to tím, že jim jejich chyby nejvíc vadí a když je ostatním vytýkají jiným, připadají si užiteční.

Kritik je krejčí, který neumí šít a proto se živí tím, že radí krejčím, jak mají šít…
Pro kritika, který neumí tvořit, je vábivou psychoterapií tvrdit ostatním, že oni neumí tvořit.
Had: Já to jablko nejed'. Já jen kritisoval Boží rozhodnutí… Proč mám opustit ráj i já?
Nejlepší kritika je kritika vlídností. Pokud je kritik shovívavý, mění se do tvůrce…
Ovce kritisují bečením. Vlci kritisují zuby...
Jsou kritici, pro které by ráj byl příliš příjemný, prostředí příliš lahodné, andělé přespříliš dobří… Jsou kritici, nejen v umění, kterým se dá zavděčit jediným: ničím...
Jak kritisují moudří? Nijak.
Tvorba je kulomet namířený proti marnosti…
Pokud se spisovatel nezabere do své práce natolik, aby si zapomněl zapálit cigaretu, není jeho příběh strhující…
Čím víc je autor osamělý, tím víc bývají jeho postavy přátelštější… Osamělí autoři píší, aby se obklopili přáteli.
Spisovatel: Jaká skvělá terapie je psaní! Autor, který se neodváží požádat zdvořile tchyni, aby ukončila stále prodlužovanou návštěvu v jeho domácnosti, dokáže v jediném odstavci svého příběhu vyhnat vetřelce z celé galaxie a co víc…, zahladit po nich stopy ve vesmíru…
Jak snadno si autor vytvoří domov… Stačí napsat: Na konci aleje stál princeznin zámek…
Umění dává návod jak si z černobílého života vytvářet duhový…
Poesie je jednou z podob lásky…
Láska umí večernici proměnit do jitřenky...
Kde není originalita, ani epigon nebere… Jsou časy, kdy se epigoni smutně pocházejí uměleckými krajinami a nenacházejí ani klásek, jakým by se mohli živit…
Velikost tvůrce se dá měřit i počtem jeho epigonů.
Koneckonců: není každý, i ten největší umělec, jen Božím epigonem?
O každé době přináší nejsrozumitelnější zprávu způsob, jakým se zrcadlí v umění.
Filosof: Čím víc bude autor zívat nad svojí tvorbou, tím víc nad ní budou zívat čtenáři… Postava, do které se zamiluje spisovatel při jejím psaní, bude milována těmi, ke kterým vejde… Postava, kterou líbal autor při jejím psaní, bude líbat jeho čtenáře...
Velké umění je výzvou k tomu, kdo je přijímá, je výzvou, aby se stal jeho spolutvůrcem…
V každé době získávají nejvíce vavřínů opice. Obecenstvo tleská opicím, které se mu nejvíce podobají…
Umění je velké, jestliže splní důležitý předpoklad: nenahrazuje život schválností.
Velcí umělci to zjistili už dávno… Nízkostí se dá pojmenovávat výška. Ale moudřejší je pojmenovávat nízkost výškou.
Jsou umělci, kteří si o sobě myslí, že jsou moderní ale jsou jen vulgární.
Jsou umělci, kteří si o sobě myslí, že jsou odvážní a zatím jsou jen oplzlí…
Je dobré nezapomínat, že tak zvaná odvaha v umění neznamená drzost. Je těžké být odvážný, je snadné být drzý… Kdekdo používá jako náhradu odvahy drzost.
Filosof: Někteří umělečtí kuchaři vaří tak, že místo mouky používají jen pepř a myslí si, že jsou originální. Nejsou… Jsou jen nestravitelní.
Trpaslík nestaví vysoké stavby… Podle toho, jaké výšky se dílo dotýká, se pozná, jestli je stavěl trpaslík. Trpaslíci se cítí být uráženi výškou...
I ten, kdo neumí vytvořit dílo, umí na dílo plivnout. Někdo považuje za velké dílo plivat na velká díla...
Filosof: Kdo neumí mlčet, neumí tvořit. Jsou díla, ke kterým se dá jen promlčet...
Umělec, který se snaží nadmíru čerpat ze své tvůrčí studny, nepodává z ní už křišťálové doušky ale vynáší bláto ze dna.
Jsou poznání, ke kterým se nedá dotrmácet ale dá se k nim dotančit.
Když obr tvoří umění pro trpaslíky, stane se trpaslíkem. Nejen tvůrce mění ty, pro které tvoří, sám je vytvářen obecenstvem, jaké si pro svá díla vybere.
Kdo píše pro osly, začne hýkat…
I když slavík mlčí, zpívá…
I když osel hýká, mlčí…
Pokud se slavík odváží zpívat, měl by počítat s tím, že se nebude jeho zpěv líbit. Oslům...
Před umělci jsou dvě volby : buď tvořit nebo netvořit… Tedy stát se netvorem.
Jestli je umělec skutečně velký, se dá poznat i podle toho, jak se dokáže vypořádat s velkou chválou.
Osli oslavují osly.
Filosof : Když ti hýká chválu osel, zamysli se, proč… Když tvé dílo odmítá osel, můžeš být na ně hrdý.
Čerti chválí jen díla, která jsou cítit sírou…
Některá díla jsou označována za odvážná a přitom jsou jen oplzlá…
Filosof : V umění je všechno dovolené - pokud je to nutné… Co není nutné, je špatné.
Kolik je těch, co vyměnili genialitu za zručnost…
Kolik je těch, co vyměnili genialitu za úspěch.
Filosof : Řekni mi, čemu tleskáš a já si z tvého potlesku přečtu, kdo jsi.
Lidé jsou nejvděčnější těm, kdo tleskají jejich omylům.
Kdo chválí osla za hýkání, chválí hýkáním.
To, že je někdo vyhledávaný, neznamená ještě nic o jeho hodnotě..., možná je prostitutka.
Neúspěch vede k trápení… samozřejmě…, jenže je dost umělců, které právě úspěch dovedl ke katastrofě.
Filosof : Charakter umělce je lépe než v jeho životě hledat v jeho umění… Obraz se nemaluje charakterem.
Kdo je pyšný na chválu oslů, tomu se už začínají dloužit uši.
V určitých dobách se dá k úspěchu jen dohýkat.
Filosof : Proč si volit mecenáše jen mezi lidmi kolem sebe... ? ... Pokud si umělec zvolí za mecenáše, pro kterého by chtěl tvořit, Dítě z betlémských jesliček, pak může od něj očekávat něco jiného, než kdyby tvořil pro vola a osla..., kteří byli v Betlémě také… Jenže je tolik umělců, kteří usilují o to, aby se zavděčili volům a oslíkům...
Realista: Jen dílo, které by pochválil anděl strážný, si zaslouží chválu.
Fráze uráží umění. Fráze uráží náboženství… Potíž je v tom, že fráze jsou chutné a obecenstvo je vyžaduje. Podniky "rychlého občerstvení duše" nabízejí fráze. Tělo touží po nezdravých hamburgerech, duše vyhledávají nezdravé duševní hamburgery...
I přemíra oddechové literatury může přivodit dýchací potíže.
Používat fráze je jako měnit barevný film do černobílého. Frázista je barvoslepý…
Stačí rozhrnout oponu slov a i ten nejopuštěnější, který vejde do knihy, nalezne svět, ve kterém roztaje jeho samota.
Národ čtenářů je nejlépe vyzbrojený národ. X
Filosof: Kdo nemiluje knihy, nemiluje lidi. Podle toho, jaký má kdo vztah ke knihám, má vztah k lidem. X
Knihy jsou příbuzní, kteří se chovají tak, jako se příbuzní obvykle nechovají ale jak by se příbuzní chovat měli.
Filosof: Bůh dal lidem knihy, aby se ani po vyhnání z ráje nemuseli cítit zoufalí. X
Filosof: Řekni mi, kterou knihu miluješ a já ti povím, komu budeš vadit. X
To, že se nějaká kniha někým zakazuje, ještě neznamená, že si opravdu nezaslouží být zakázaná.
Pozor na knihy, co píší rajští hadi, jsou to knihy o tom, jak jsou chutná určitá jablka. X
Evangelium je zbrojnice pro duši, zázračná zbrojnice, která vyzbrojuje větami, které zůstávají po tisíciletí nejmodernějšími zbraněmi, zázračnými zbraněmi, se kterými se nedá prohrát. Jsou svítící věty, se kterými se dá vyhrát každý boj. X
Národ je tak silný jak silný je jeho vztah ke knihám. X
Opovrhovat knihami znamená opovrhovat lidmi. X
Filosof: Čím méně lidé čtou, tím v horších vztazích žijí. Knihy jsou nejlepšími psychoterapeuty. X
Filosof: Spisovateli stačí napsat jedinou větu a ona věta se mu stane dveřmi, kterými může vstoupit do jakékoliv země… Do jakéhokoliv exilu…
Fantasie je nejvýsostnější podoba svobody...
Umění, které se nedotýká přesahu života, je pouze špatně pomalovaná opona. Nebo kulisa zakrývající jeviště doby…
Loutky mají zvyk označovat živé lidi za loutky. Kdo o někom říká, že je loutka, měl by se dobře podívat, jestli od jeho rukou i nohou nevedou nitky.
I snění je práce. Je potřeba odlišovat snícího od lenocha… Snílci dokáží někdy vykonat závratné dílo - na rozdíl od těch, kteří jsou považováni za pilné a ve skutečnosti maří svůj život i život ostatních…
Opravdové umění má hlas, který člověku ráno umí říct : "Život není omyl… Život není chorobou hmoty. Život je zdravím hmoty…"
Realista: Moudrý umělec dává lidem, co by sám rád dostal… Ti, kdo se diví, že nedostávají od to, co by dostat chtěli, si neuvědomují, že dávají, co by dostat nechtěli…
Pokud spisovatel píše knihu, kterou by sám nerad četl, nebudou ji rádi číst ani čtenáři.
Pro moudrého není v knihovně ani jedna kniha, která by nebyla napsána o něm.
Zívající spisovatel píše zívající knihy. Zívající spisovatelé píší pro zívající čtenáře…
Pokud by člověk nedostal za své dílo honorář od anděla strážce, pak není to, co tvoří, v pořádku...
Na divadle umění jsou buď velcí tvůrci nádherných představení nebo kulisáci. Kulisáci bývají bohatí…
Nejlepší knihou života je život.
Za nesmrtelné jsou s oblibou označovány knihy, které jsou pro čtenáře mrtvé.
Kolik spisovatelů muselo zemřít, aby se zjistilo, že jsou nesmrtelní.
Neobohatili nejvíc ti umělci, kteří nejvíc strádali chudobou? Nejchudší často obohacují.
O tom, jestli člověk nalezne démant, nerozhoduje kolik démantů je ale jak ten, kdo hledá, je trpělivý. Není kniha, v které pozorný čtenář nenalezne démant, připravený právě pro něj.
Nejkrásnější knihy jsou ty, které by autor psal i bez honoráře. I kdyby za své psaní měl platit.
Pokud není honorářem radost z práce, je i nejvyšší honorář nedostatečný.
Čtenáři, který má užitek z toho, co čte, vyplácí kniha za četbu honorář.
Pro moudré autory je největším honorářem radost čtenářů z jejich stránek.
V každé knize je několik vět, kvůli kterým ji autor psal, které nesou poslání a ostatní věty vedle nich jsou přídavek, jako se přidává svícen ke svíci.
Autor, který nemiloval své postavy, nevytvořil postavy, které budou milovat čtenáři.
Spisovatel, který má domov ve světě, který přinesl, napsal domov pro ty, kteří domov hledají. Někdo nachází pravý domov jen v knihách které čte a někdo ho nachází jen v knihách, které píše. Jaké štěstí mají ti, kteří nalezli domov v knize, aspoň v knize, ať už ji čtou nebo ať už ji píší.
Velké umění zná tajemství antických soch: jestliže zbývá jen torso, je socha nejen stejně krásná, je možná i krásnější než byla ve své celistvosti. Nejpůsobivější díla jsou ta, která ponechávají svobodu, aby ten, kdo je přijímá, byl jejich spolutvůrcem… To, co je nedořečené, vybízí duši, aby si podle své potřeby obsah dopověděla.
Nejdůležitější přísadou umění je upřímnost.
Filosof: Řekni mi, jakou četbu odmítáš a já ti povím, jakou knihu píšeš svým životem…
Realista: Jsme nejen tím, co přijímáme, jsme i tím, co odmítáme. Naše podoba se zrcadlí někdy zřetelněji právě v tom, co odmítáme a ne v tom, co jsme přijali.
Stáří bývá honorářem za mládí. Stáří bývá trestem nebo odměnou za život… Četba dokáže pojmenovávat co je odměna a co by byl trest… Poesie učí jak žít, aby se získal nejvyšší honorář…
Filosof: Řekni mi, jaké knihy čteš a já ti povím, jací jsou lidé, se kterými se přátelíš.
Jak šťastný osud má autor, po kterém za sto let zůstane naživu aspoň jedna věta. A je jedno, jestli se uchová vzpomínka na to, že ji napsal on… ...
Filosof : Censor rozhoduje jen o životě díla, ne o jeho nesmrtelnosti.
Nesním, tedy nežiji…
Sním, tedy žiji.
Tvořím, tedy jsem… Netvořím, tedy jsem netvor…
Je dost těch, co se stali nesmrtelnými jen proto, že někomu nesmrtelnému škodili.
Není kniha, která by nemohla nabídnout aspoň jiskru poznání.
Ztišením umělec zesiluje svou tvorbu… Pausa může někdy v díle zaznít jako výbuch…
Velký autor umí oslovovat i tím, co v jeho díle chybí. To si může čtenář do jeho díla přenášet ze svého srdce.
Filosof : Řekni mi, o čem se ostýcháš napsat a já ti povím, o čem by bylo třeba nejvíc psát...
Nejsložitější bývá v umění dosáhnout prostoty. Nejsložitější a nejdůležitější.
Jsou věty, do kterých se vejde celý regál knih.
Víc než tichému slavíkovi naslouchají lidé hlasitému oslovi.
I když má osel pozlacené uši, nepřestal být oslem.
Ženské autorky se poznají podle toho, jak pozorně..., jako švadleny..., si všímají šatů postav… Žena, která píše, je nejen spisovatelkou svých postav ale stává se i jejich švadlenou...
Každý čtenář v knize hledá zmínky o sobě. Pokud je najde, kniha přežívá staletí. Čím víc píše spisovatel o svých čtenářích, tím je vábivější… Proto je don Quijote tak populární...
Každá kniha obdarovává život životem navíc. Největší čtenáři dostávají nejvíc životů.
Osamělým stačí otevřít knihu, vyjde z ní zástup přátel. Kniha je vlídný klub připravený pro čtenáře, který nechce být sám.
Kniha je jevištěm, na kterém je hercem čtenář…, je jevištěm, na kterém si obléká vysnívané životy.
Knihy, které se upalují, svítí.
Kniha, kterou by někdo nechtěl upálit, nemá sílu zahřát.
Slova jsou klíče… Slovy se odemykají cesty, cesty do tmy, cesty do světla… Knihovna je sbírka klíčů k novým světům, k nádherným svěžím světům…
Knihovníci jsou vrátnými u bran ráje.
Každý den je báseň, každý měsíc je sbírka básní…
Knihy jsou schody na cestě k poznání. Kdo vystoupí po více schodech, vystoupí k vyššímu poznání…
Kdo se nesnaží dotknout hvězd, dotýká se bláta...
Z toho, jaký má kdo vztah ke knihám se dá číst, jaký má vztah k lidem.
Filosof : Řekni mi, za co se stydíš a já ti povím, jakou máš budoucnost.
Svět je rozsvícená průchozí pasáž, zaplněná obchody, ve kterých se nabízí zboží…, zboží, za jaké se platí charakterem…
Ze tmy se vchází do pasáže, do tmy se z ní vychází… Jen, co na cestě zachytí poesie, zůstává…
Pošetilí si myslí, že ona pasáž je nekonečná… A chovají se, jako by opravdu byla nepomíjející. Ale co lidé považují za věčné, je z pohledu věčnosti vteřina. Z úhlu poesie pouze mžik…
Tento svět je rozsvícená průchozí pasáž, zaplněná obchody, ve kterých se nabízí zboží, za jaké se někdy platí charakterem…
Ze tmy se vchází do oné pasáže, do tmy se z ní vychází…
Jen to, co se zachytí do poesie, zůstává…
Pošetilí si myslí, že ona pasáž je nekonečná… a chovají se, jako by opravdu byla nepomíjející.
Co lidé považují za věčné, je z úhlu poesie pouze mžik…
Velký tvůrce vypráví o svítání i tehdy, když líčí noc.
I zapadající slunce je slunce…
Kam autoři odchází?... Autor neodchází, vchází do svých slov…
Člověk musel opustit ráj…
Ale zůstal mu paprsek z ráje, aby ho těšil… Ten paprsek z ráje se jmenuje umění.
Ten paprsek má jméno poesie…
Opravdový spisovatel je ten, který by psal, i kdyby věděl, že jeho jediný čtenář bude Bůh…
Jsou umělecká díla, která člověku ráno řeknou : "Skoč z okna!"...
A jsou umělecká díla, která osloví:
"Začíná nádherný den.
Začíná nenahraditelný den tvého života…
Otevři okno…
A usměj se na dary tohoto dne, které jsi dostal…"

Psaní o psaní

Pokročilá nastavení