Šachfejeton

(vyprávění pana dr P. K.)

Jednou mne pozval známý na oslavu. Na tom, že někdo zve na oslavu, není nic zvláštního.

Ale pozval mne na oslavu, s jakou jsem se ještě nesetkal.

Ani jsem netušil, že takové oslavy jsou.

Pozval mne na… oslavu výročí rozvodu.

Vysvětlil mi, že od doby, kdy se rozvedl, si "rozvodové jubileum" připomíná každý rok a každý rok je oslavuje. Letos má kulaté jubileum. A připraví i ohňostroj.

Jak se zdá, žijeme nejen v čase, kdy se hroutí staré tradice, žijeme i v době, kdy se nové tradice rodí. Kdysi se lidé spolu nespojovali svatebním obřadem… Pralidé, předpokládám, neslavili svatby. Nebyly svatby a nebyly rozvody. Nebyly oslavy. Pak nastalo dlouhé období, kdy se zdály zásnuby a svatby něčím samozřejmým, přirozeným. A pak… Přišla doba, kdy svateb strmě ubývá, rozvodů strmě přibývá.

Pokud se oslavy, jako ta oslava mého známého, stanou obvyklými, vznikne…, nová TRADICE? Společnost je přizpůsobivá… Až moc. Zvykne si… A o rozvodových oslavách se bude hovořit jako o něčem všedním. "Tak vaše dceruška už bude oslavovat třetí rozvod? To to utíká. Pamatuji, když se rozváděla poprvé… To nám ty děti vyrostly, viďte…" Jak velký rozdíl je mezi tím, jak se slaví dnes a jak se slavívalo…

Kdysi rozvody bývaly neobvyklé. Manželství vytrvávala… V těch bájných dobách vznikl seznam pětasedmdesáti manželských výročí, pětasedmdesáti příležitostí k oslavám. Každému jubileu bylo dáno jméno. Už první rok manželství se oslavoval. Svatba, která se slavívala po prvním roce, měla jméno: bavlněná svatba. Od bavlněné svatby, (pojmenovávala manželské soužití "jako v bavlnce"), se slavilo a slavilo. Přes papírovou svatbu po dvou letech dál a dál přes desítky svateb… Přes krajkovou, porcelánovou ke stříbrné, která se slavila po čtvrt století manželství. A po proudu oslav se doplulo ke zlaté, slavené po půlstoletí. Platinová svatba se slavila po sedmdesáti letech trvání manželství… A stávalo se, že se došlo až na "nebeskou", neboli "korunovační" svatbu, po třičtvrtě století.

Ta jména svateb nebyla jen poesií, měla i materialistické zdůvodnění. Manželé si dávali k výročí dárky, jaké odpovídaly názvu výročí. Při perlové dostávala manželka perlový šperk, při safírové safírový… A tak se ony oslavy pojily i s tím, s čím jsou spojeny Vánoce: propojily se s radostí, s dárky, s nadělováním…

Spěcháme…, všechno se zrychluje… A míjí se i příležitosti k radostem. Kdo měl v poslední době čas, zjistit si, jaká svatba připadá na jeho letošní výročí…?

Budou se zavádět nové oslavy?

Budou se zavádět oslavy rozvodů? Bavlněná oslava? Stříbrná? Zlatá…?

Týden po jubilejní "rozvodové oslavě" jsem byl pozván na jinou oslavu. Na oslavu zlaté svatby. Pan profesor, předseda našeho šachového kroužku, (šachšéf, jak mu říkáme), slavil padesáté výročí sňatku. Jeden den slavil s rodinou, další den pozval nás, pět členů šachového kroužku. Usedli jsme v altánku na rozkvetlé zahradě. Naslouchali ptačímu zpěvu a vychutnávali znamenitá ovocná vína, jaká vyrábí. Pokuřovali jsme dýmky a převažovali svět, tak tomu "šachový šéf", šachšéf, říká. Připomněl jsem rozvodovou oslavu z minulého týdne.

"Kéž by byl elixír," povzdychl jsem, "elixír lahodný, jako vaše ovocné víno… Elixír, který by mohli manželé užívat. A s jeho pomocí se dočkat zlaté svatby. Dočkat se jí v takové náramné pohodě jako vy a vaše paní."

Náš šachšéf se usmál: "Ale my takový manželský elixír máme, viď," obrátil se ke své paní. "Dnes bychom o našem tajemství mohli promluvit…, ne? Jsme mezi svými… Víte, manželka není ráda, když o našem elixírku lidem říkám. Bojí se, že by se na nás dívali jako na podivíny… Ale našim šachistům, o tom tajemství mohu říct, viď…, dovolíš, královničko?"

I po padesáti letech manželství mluví pan profesor s manželkou s láskyplnou něhou… Nazývá ji královničkou, protože je, jak říká, jeho "šachová královna". Ochranitelka…

"Prozraď jim naše tajemství," pohladila ho jeho paní pohledem. "Tady nás nebudou považovat za podivíny."

Pan profesor si zapálil dýmku. Vyfoukl kouř do kvetoucího sadu, do jabloňové vůně.

"Víte, měli jsme po svatbě 'sicilské manželství'. Jsme temperamentní. A oba jsme si pevně stávali za svými názory. I když ty názory bývaly malicherné.

To, co je malicherné, může být nejnebezpečnější…

Jednou…, po rozčilujícím dohadování, jaký koberec koupíme do dětského pokoje…, mi manželka navrhla souboj.

'SOUBOJ?' žasl jsem.

Kývla.

A vysvětlila, že si zahrajeme šachy.

Kdo prohraje, přestane trvat na své představě o barvě koberce.

Dal jsem se do smíchu.

"To myslíš vážně?"

Považoval jsem se za mnohem lepšího šachistu než má paní. A byl jsem si jistý, že koberec v dětském pokoji nebude pestrý, jak si přála. Bude mít barvu hebce zelené louky.

Paní profesorová se usmála: "A projel jsi to,"

"Projel", přikývl, "protože manželka pochytila skvělý trik s koněm, který jsem neznal... Ale vyhráli jsme oba. Kvůli souboji o koberec se nám podařilo něco báječného: vyhráli jsme osvědčený recept na řešení sporů.

Recept na naše šťastné manželství.

Za desítky let od koupě koberce jsme se zdokonalili v šachu. Neuvěřitelně…

Protože jsme se přeli často.

Víte, lidé se snadno rozzlobí…, protože si neudělají čas na přemýšlení.

A my dva, když se nemůžeme dohodnout, se musíme ztišit. Přemýšlet…

Sklonit se nad šachovnicí a soustředit."

"Nestálo by za to zavést povinné šachové souboje?" řekla paní profesorová. "Nemusely by se týkat jen manželských sporů. Kolik peněz by se ušetřilo za advokáty…, kdyby ti, co se přou, usedli ne v soudní síni ale u šachového stolečku…

Kolik válek by se řešilo bez slz a bez krve, kdyby vojevůdci usedli k partii a mobilizovali pěšáky… Ne ty, jací bývají mobilizováni ve válkách. Pěšáky, figurky na šachovnici…

Šachové figurky by se staly mírovou armádou.

A jak by si bojovníci procvičili svoje strategické schopnosti…

Kolik hádek mezi lidmi by zmizelo, kolik sporů by se úrodně vyřešilo.

Lidé by se na lidi nemuseli mračit… Manželé by si nezevšedňovali...

Nenudili by se…"

Od oné oslavy u našeho šachšéfa uplynulo půl roku. A za ten půl roku jsme odehráli, podle jeho návodu, řadu šachových soubojů s příbuznými. Radu, jakou jsme dostali, máme jako velký dar.Nehrajeme "soubojové partie" jen se svými partnery. Někdo hraje "bojové partie" s dcerou a synem. Jedna členka kroužku hrává "šachsouboje" se svou tchyní. Jejich vztah se pročistil.

Jsme šachšéfovi vděčni za jeho manželské "tajemství".

Dohodli jsme se, že jeden z nás řezbář-kutil vyrobí zvláštní šachovnici. Figurka krále bude mít podobu předsedy šachového kroužku, královna bude mít podobu jeho paní. Ttuhle šachovnici věnujeme "šachšéfovům" příští rok, k příští oslavě jejich svatebního jubilea. Zaslouží si to.

Šíříme nápad šachových soubojů mezi přátele.

Kdo ví, jestli by se onen známý, který slavil rozvod…, kdo ví, jestli by se rozvedl, kdyby mu před lety někdo pověděl o "šachsoubojích"...

Kdyby mu poradil -

Šachový elixír…