Hlouposti aneb "Máš seznam hloupostí?"

                                       o tom, jak se ponaučit ze svých chyb 

"Máš seznam hloupostí?"

Kamarádka se na mne zadívala -

Zkoumavě.

"JAKÝ SEZNAM HLOUPOSTÍ?"

"Píšeš si ho ještě?"

Nevěděla jsem hned, co tím myslí. Ale za okamžik jsem si vzpomněla.

Na třídním srazu se vzpomíná na kdeco, na co se po dlouhou dobu nevzpomínalo.

A na tenhle "náš" seznam jsem opravdu dlouho nevzpomínala.

Kamarádka, která se mne ptala, sedala vedle mne po několik let ve stejné lavici a byla to moje skvělá kamarádka, se kterou jsem se nasmála jako s málokým.

Je velké štěstí, když člověk nalezne ty, se kterými se může smát stejným věcem.

Měla jsem štěstí.

Našla jsem takového manžela -

I kamarádky.

Člověk by se měl stýkat s lidmi, se kterými se směje stejným věcem. A měl by se stýkat hlavně s lidmi, se kterými sní o stejných věcech.

Ten seznam hloupostí, o kterém hovořila a na kterým jsem si už dlouho nevzpomněla, byl její vynález. A byl to, jak si myslím i teď po letech, skvělý, nádherný vynález.

Jednou něco vyvedla -

Nevím už co.

Ale něco, co ji tehdy mrzelo.

MOC ji to mrzelo.

"Budu si psát seznam hloupostí," rozhodla se kamarádka. A koupila si na tenhle seznam sešit. Sešit dost tlustý, aby, jak řekla, se do něj vešlo hodně hloupostí, protože předpokládala, že jich hodně udělá."Vždycky, když udělám něco, co bych dělat neměla, tak si to do tohohle sešitu zapíšu…, abych na to nezapomněla. A připíšu si, co jsem měla místo toho udělat, abych nebyla káča. Bude to taková, jak bych to nejlíp nazvala…, bude to taková moje učebnice hloupostí. A já se z té učebnice budu učit jak být chytrá."

Řekla -

A udělala.

Její seznam hloupostí se plnil. A já jsem si také takový sešit koupila. A zapisovala jsem si do něj svoje hloupůstky.

Moc velké hlouposti jsme nedělaly -

Tedy… Tehdy. V dětství.

Ale i ty hloupůstky, co jsme zapisovaly, nás dost mrzely.

Co nadělá v životě člověk hloupostí -

A jak rychle na ně zapomene, uvědomovala jsem si…

Jakoby nějaký čertík nám odnášel vzpomínky na hlouposti a když je odnesl, udělalo se místo na nové -

A kolikrát stejného druhu.

Jenže když jsem si psala seznam hloupostí, mohla jsem si hledat cestu od nich. Ten seznam hloupostí byl můj kompas. Vedl mne od zklamání, smutků, stesku…

A pak měla kamarádka ještě jeden dobrý nápad.

Z druhé strany sešitu si zapisovala - já si zapisovala také - hlouposti, jaké bychom mohly udělat a jaké jsme neudělaly, protože jsme si včas uvědomily, že bychom byly pořádná trdla, kdybychom -

Kdybychom si je nepojmenovaly.

VČAS.

Kolika hloupostem by se člověk dokázal vyhnout, jen kdyby si včas uvědomil, že to jsou hloupostí, které budou mít následky.

Kamarádka se v nějakém časáku dočetla jak nějaký prastarý filosof radil, aby se každý zamyslel, jestli to, co chce udělat, splní tři podmínky.

Jestli to bude za a) rozumné, za b) příjemné a za c) užitečné.

A aby porovnal co mu z těch tří podmínek vychází.

Zkoušely jsme se na to, do čeho bychom se chtěly pustit. podívat zvětšovacím sklem, jaké nám nabízely tyhle tři otázky.

A hned jsme spatřily to, na co bychom jinak nedohlédly… Bylo toho moc příjemného, co ale nebylo užitečné. A co vůbec nebylo rozumné. Ani za ň.

A tak jsme si svoje seznamy hloupostí psaly a psaly… a radily se, jestli je něco natolik příjemné, že nám to za to stojí i když to není užitečné.

Na třídním srazu…, pět let po odchodu ze školy…, mi kamarádka naše seznamy připomněla a řekla, že si ho píše dál.

Má už popsaných pět sešitů.

Každý rok se ji zaplnil jeden sešit…

"Ty bláho," řekla, "když si v těch sešitech listuju, tak vidím, jaká bych byla idiotka, kdybych včas nepochopila, do jakých malérů jsem mohla hupsnout."

A vyprávěla…

Musela jsem uznat, že seznam hloupostí ji zachránil před řadou potíží a navíc před dvěma katastrofama.

Už je od našeho třídního srazu přes půl roku.

A už jsem tím seznamem zaplnila hezkých pár stránek.

Včera jsem svou spolužačku potkala.

"DÍKES," řekla jsem.

A řekla jsem to velkými písmeny. Protože na moje díky malá písmenka nestačila

"Za co?" zadívala se na mne udiveně.

"Za seznam hloupostí," řekla jsem.

A obě jsme se rozesmály…, jako když jsme byly malé holky…

Až budu mít děti, poradím jim, aby si takové seznamy psaly. Pokud budu mít dceru, která bude po mně, rozhodně se jí hodí. A JAK.

Bude ho mít popsaný tak jako já -

Z obou stran sešitu.

Ale ty omyly bude mít na papíře. Ne ve svém životě.

Mít takový seznam není jen rozumné a užitečné…

Bývá to i moc, moc příjemné.

MOC.