Východisko

Občas se mi stává, jako asi kdekomu, že nejsem spokojená s tím, co je kolem mně

Přála bych si jiné okolí.

Jiný byt -

Jiné rodiče.

A tak dál… a dál… a dál…

Ten seznam toho, co bych si přála, by byl velmi dlouhý a překryl by seznam toho, co mám.

Možná také byste si mohli sestavit tyhle dva seznamy a porovnat je…, a zjistili byste podobně jako já, že tyhle seznamy rozhodně nejsou totožné.

Mluvila jsem o tom s kamarádkou.

Mluvila jsem o tom s Paprskem.

Tak se téhle usměvavé kamarádce přezdívá…

Je to velmi vhodná přezdívka, tahleta kamarádka má zvláštní dar měnit prostředí kolem sebe.

Opravdu -

Jako by se tam, kam vejde, spustil paprsek.

Vlétl paprsek.

Pokud bych já měla mít nějakou přezdívku, jsem přesvědčená, že by to rozhodně paprsek nebyl.

"Hele, ty Paprsku, copak ty si nikdy nestěžuješ na to, co je…?"
"Proč?"

"No že by to mohlo být jinak."

"Změnila bych tím něco?"

"To ne."

"Tak proč bych to teda měla dělat…"

"No…, já si tím ulevuju."

"A dopaluješ se tím."

Kývla jsem.

Paprsek měla pravdu -

Ulevila jsem si tím, že jsem vynaříkala stížnosti a taky jsem se tím dopálila.

"Ty si nepotřebuješ nějak ulevit?"

"Ne."

"FAKT?"

"Faktys."

"Ty jsi spokojená s tím, co je kolem tebe a ty bys nebyla radši, kdyby to bylo jiné, Paprsčíčku?"

xxx

xx

x

Podívala se na mne zamyšleně.

"Hm."

"Hm?"

"No, já beru to, co ke mně jde jako takovou výzvu, jako bych šla k rozehrané partii a měla najít řešení, co s tou hrou udělat."

"Ale šachy je něco jiného."

"Jenže v určitém bodě máš určité rozmístění na šachovnici…"

Přikývla jsem -

Už jsem začínala - lehoučce - chápat.

"Takže ty bereš to, co je kolem tebe jako partii, do které jsi pozvaná?"

"Jasně."

"Ale to pak je pro tebe hra mnohem zábavnější než je… než je život pro mne."

"Víš, každý den, když se probudím, si říkám, že je hra zahájená -"

"Hra?"

"Zamyslím se nad tím, co je na dnešní šachovnici."

"Fajn nápad."

"Rozvážím, kterou figurkou by bylo dobré pohnout, víš…, abych…"

"Abys?"

"Abych mohla mít večer příjemný pocit, že jsem vyhrála… Nebo aspoň u dlouhodobějších partií, že jsem neudělala nic, abych si ubrala výhody, jaké jsem ráno na šachovnici měla… Protože v životě, stejně jako na šachovnici, si člověk, když je upřímný, uvědomuje, že za něj nikdo nevyhraje… Ale nikdo za něj ani neprohraje. Je lehké svádět výsledek na někoho jiného, jenže když jsi upřímná, pochopíš, že to je nesmysl, protože těmi pěšáky i těmi "excelencemi" přece hýbáš jen ty…"

xxx

xx

x

"Takže každý den je pro tebe partie?"

"Partie."

Zamyslela jsem se.

"Ale to pak je pro tebe každý den pak dobrodružství…"

"No…, skoro každý den…, ale vlastně máš pravdu, i ten zdánlivě obyčejný, i ten zdánlivě nejobyčejnější den je partie, při které se dá něco trochu zlepšit."

Proto si nestěžuje -

Proto je obrázkem své krásné přezdívky -

Neběduje.

Nezávidí -

Dívá se na šachovnici onoho dne a nerozptyluje se lkáním, nerozptyluje se závistí a žbrbláním…

A já?

Já se dívám na nový den jako na něco, co je nezábavné…

xxx

xx

x

Zkouším to taky.

Je to docela zábava brát po ránu nový den jako Paprsek.

Podívám se, jaké mám ten den vyhlídky, jaké rozeznávám antivyhlídky…

Jak bych měla táhnout věží?

Koněm?

Ty situace, jaké mne v onom dni čekají, si mohu připodobnit třeba pěšáku nebo věži…

Brát den jako partii, šachovou partii?

Všímám si, že úspěšní lidé, i když to pravděpodobně dělají bezděky, mají podobný postup.

Pojmenují si možnosti -

Možnosti vítězství.

A pak posunují své zájmy po šachovnici.

I malý pěšák, i pěšáček, může vyhrát -

Vyhrát celou hru.

xxx

xx

x

Probouzím se -

Dívám se na světlo za oknem.

Začíná den -

Vyhraju?

Proč bych si měla stěžovat na to, jak jsou možnosti rozestavěné a že nejsou rozestavěné jinak…

I domněle nevyhratelné partie jsem viděla vyhrát.

Někdy stačí jeden tah a ten, kdo by už už prohrával, vyhraje.

To není jen pravidlo v šachách -

To je pravidlo života.

Velké pravidlo života -

Velká naděje života.

xxx

xx

x

Díky, Paprsku, posvítila ji mi do života...