Vzpomínáme na Eduarda Petišku
Eduard Petiška se narodil 14.5.1924 a to je k dnešnímu dni přesně 112 let. K jeho krásnému 100. výročí vzpomínáme na Eduarda Petišku očima umělců, spisovatelů, výtvarníků, politiků a dalších, kteří Eduarda osobně znali nebo se s ním setkali prostřednictvím jeho knižních příběhů. O tom, že byl člověkem talentovaným, štědrým, skromným a laskavým, s vysokými morálními hodnotami a pokorou můžeme cítit už ze stránek jeho knih. Vzpomínky ve slovech, které pro něj sepsaly přátelé, jsou toho čirým důkazem...
Připomínáme si 100 let od narození našeho literárního velikána Eduarda Petišky. Pokud byste ho chtěli poznat blíž, neexistuje lepší publikace mapující jeho život, sny, přání a jeho samého očima přátel, čtenářů a rodiny než je kniha Eduard Petiška, jak ho neznáte. Vydala ji Knihovna Eduarda Petišky v roce 2014. V knize na Eduarda vzpomínají jeho přátelé a významné osobnosti. Tomáš Magnusek, předseda Obce spisovatelů ČR o Eduardovi Petiškovi napsal:
"Přemýšlím-li o Eduardu Petiškovi, mám chuť mlčet a sklonit se před spisovatelem jeho formátu. Pár vět, odstavců ani stránek nevyjádří dostatečně naši úctu a obdiv k autoru, jehož dálo se vyznačuje nebývalou kvantitou a nadčasovou kvalitou.Snad to byly výjimečné geny, skvělé rodinné zázemí, dobré humanitní vzdělání, obrovský talent, píle, cílevědomost, neúnavná společenská aktivita, přátelské vztahy s významnými spisovateli i umělci a schopnost čelit nepřízni doby, co kompaktně způsobilo bezprecedentní výbuch tvůrčího potenciálu, jenž v závěru znamenal 90 svazků literárního díla, miliony prodaných knih, překlady do 30 jazyků. Petiškovo dílo žije, a kdyby byl dnes mezi námi, tvořily by se na jeho autogramiádách opět dlouhé řady čtenářů, které vždy stály o jeho podpis. Máme se co učit, máme vzor, k němuž se můžeme vztahovat. Ale vyrovnat se, ne, to se nám nepodaří nikdy."
Se jménem Eduarda Petišky je spjat Brandýs nad Labem, stejně jako Čelákovice. Eduard Petiška se narodil v Praze v kulturně založené rodině manželů Františka a Adély (Adeline) Petiškových. Jazykové prostředí, do něhož se narodil, bylo bilingvní, česko-německé. Otec pocházel z Turnovska, kde jeho předkové působili ve službách šlechtického rodu Rohanů. Ve škole byl otec spolužákem Jaroslava Haška, později měl jako úředník pojišťovny za kolegu vrstevníka Franze Kafku. Matka měla nizozemsko-německé předky, z nichž se někteří živili malířstvím.
V roce 2024 si sice připomínáme zakulacené sté výročí narození Eduarda Petišky, neměli bychom však přehlédnout o něco méně zakulacená výročí narození obou jeho bratrů. O deset let starší Bedřich, ročník 1914, se narodil v prvním manželství Adeline s Friedrichem Reitererem a záhy se z něho po úmrtí otce stal poloviční sirotek. Později se prosadil v rybárenském průmyslu. O deset let mladší František, ročník narození 1934, byl básník, prozaik, herec v Divadle Járy Cimrmana a občanským povoláním lékař. Proč se rodina Petiškových přestěhovala z Prahy do Čelákovic? Na tuto otázku během rozhovoru s autorem těchto řádků v roce 2014 odpověděl Martin Petiška, jediné dítě Eduarda Petišky, známý pod uměleckým pseudonymem Eduard Martin, takto:
"Dědeček odešel z činžovního domu v Praze a vybral si příhodně položené místo poblíž železnice v Čelákovicích. Na secesní vilce, kvůli které se zadlužil a kterou splatil až v protektorátní době, je dodnes umístěno označení Vila Adelina, po babičce. Tatínka jako do té doby městské dítě fascinovala kulturní krajina orné půdy, luk, tekoucí a stojaté vody. Dědeček měl spíše rád zahradu, jako svérázný pán chodil po zahradě ve fezu, miloval knihy, s krásnou vazbou, po léta měl na nočním stolku Tolstého Vojnu a mír, četl ji znovu a znovu a vůbec miloval ruskou literaturu. Babička byla výtečná hospodyně, zavařovala, šila, pletla a podobně a byla veselé povahy… Prarodiče navázali v Čelákovicích řadu přátelských vazeb.
Mgr. David Eisner
ředitel Městského muzea v Čelákovicích
